nemcova-babicka

MYŠLENKA DÍLA:

Ukázat láskyplnost, prostost a "dokonalost" venkovských lidí. Důraz na češství (babička se nikdy nenaučila německy) a lidový folklór (pouť, štědrovečerní zvyky, masopust, vynášení smrtky, zvyky jara i léta, dožínky). Dílo zachycuje autorčiny vzpomínky na dětství, prožité v Ratibořickém údolí na Náchodsku.

Dílo obsahuje širokou slovní zásobu i slova, která se v naší době nepoužívají ("babička šukala po sednici" - babička uklízela). Kniha má realistické rysy - je vystavěna převážně na popisech přírody, prostředí, venkovského života (obrazy).

Je zde kontrast mezi mladou generací (představovanou dcerou se zetěm, ale hlavně Barunkou) a babičkou; a kontrast mezi prostým vesnickým životem a zámeckým životem (ovšem autorka se vyhýbá konfliktu, pouze staví tyto dva odlišné způsoby života vedle sebe).

• dlouhá souvětí, přímá řeč, velké množství přívlastků a přirovnání, občas se zde vyskytují metafory (pod stromy nastlané měkounké podušky), jinak ovšem užívá převážně přímých pojmenování, užívá i odborné výrazy (lilium martagon...)

• vyskytují se zde četné archaismy (omšelý, děvečka, kury, veznat se) a historismy (fěrtoch, mezulánka), velmi dobré a podrobné popisy

• prolog - přímé oslovení, epilog - poslední dny babiččina života a pohřeb

Postup: chronologický, chvílemi retrospektivní (babička a lidé okolo ní vzpomínají na minulost a vypráví si ji)Vztah dějových linií: rámcový

Napětí: gradace

Druh: epika

Žánr: rozsáhlá povídkaVyprávěč: ich/er-forma (babiččino vyprávění)Dějiště: Babiččino údolí, Ratibořice, Staré Bělidlo

AUTOR:

Božena Němcová se narodila ve Vídni jako dcera panského kočího a české služky. Dětství prožila převážně v Ratibořicích u České Skalice. Její otec v letních měsících pracoval na ratibořickém zámku vévodkyně Zoháňské (na zimu s ní odjížděl do Vídně). Velký vliv na malou Barunku (dívčí jméno Boženy Němcové znělo Barbora Panklová) měla její babička Magdalena Novotná, která u Panklových pobývala pět let. Už jako sedmnáctiletou ji rodiče provdali za úředníka finanční stráže Josefa Němce, manželství však nebylo šťastné. Němec, o řadu let starší, byl výbušný, drsný muž a neměl pochopení pro sny a přání své krásné ženy. Navíc byl kvůli svým politickým názorům překládán z místa na místo a rodina, která se brzy rozrostla o čtyři děti, trpěla nouzí. Přes všechny potíže se Němcová s pomocí přátel vzdělávala, zejména četbou, a své naděje upínala čím dál více především k vlastním literárním pokusům. Hmotná situace rodiny a vztahy mezi manžely se však dále zhoršovaly. K problémům přibyla spisovatelčina nemoc a dovršením neštěstí byla smrt milovaného syna Hynka. Němcová, tehdy pod stálým dohledem tajné policie, byla často nucena doprošovat se pomoci u přátel, mnozí se ale od ní odvrátili. V této době vzniká její nejvýznamnější a nejrozsáhlejší dílo - Babička. Ani její vydání neznamenalo obrat v autorčiných osudech; zemřela, zcela vyčerpaná, roku 1862.