1. okruh - OBECNÉ VLASTNOSTI A ROZDĚLENÍ ŽIVÝCH SOUSTAV
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
OBECNÉ VLASTNOSTI A ROZDĚLENÍ ŽIVÝCH SOUSTAV
Základem všech živých soustav je buňka. Veškeré živé soustavy jsou vysoce organizované. Na rozdíl od neživých soustav je pro tyto živé soustavy typické zastoupení těchto prvků: UHLÍK, VODÍK, KYSLÍK, DUSÍK.
Ačkoli je život na Zemi rozmanitý, jsou všechny organizmy založeny na existenci nukleových kyselin, buněčné stavby a jednotlivých principech metabolismu. Všechny živé soustavy jsou z hlediska jejich struktur:
VYSOCE ORGANIZOVANÉ
STUPŇOVITĚ STRUKTUROVANÉ
ADAPTIVNÍ
DYNAMICKÉ (vyvíjejí se)
OTEVŘENÉ (vyměňují látky, energie informace s okolím).
Časově a prostorově ohraničená soustava (ať jedno či více buněčná) se nazývá organizmus. Aby byl organizmus považován za živý, musí splňovat následující podmínky:
CHEMICKÉ SLOŽENÍ
BUNĚČNÁ STAVBA
METABOLISMUS
DĚDIČNOST A PROMĚNLIVOST
SCHOPNOST REPRODUKCE, RŮSTU A VÝVINU
DRÁŽDIVOST A PŘIZPŮSOBIVOST
POHYB
AUTOREGULACE
SCHOPNOST VÝVOJE (EVOLUCE)
CHEMICKÉ SLOŽENÍ
Ve všech živých soustavách se vždy nachází 4 základní prvky a to uhlík, kyslík, dusík a vodík. Odlišnost obsahu biogenních prvků svědčí o schopnosti organismů některé prvky koncentrovat a jiné naopak příjímat v omezeném množství. Některé prvky, které se v prostředí vyskytují ve zvýšené míře, se mohou dostávat do organismů a hromadit se v nich (Se, Au). Tyto prvky se označují jako přídatné (akcidentální) prvky a organismy nijak nepoškozují, naopak někdy mohou mít i kladné účinky. Naopak deficit biogenních prvků nebo hromadění toxických prvků, mohou mít pro organismy fatální následky. V zemské kůře se vyskytuje 92 prvků, kde mají 75 % zastoupení kyslíku, křemíku a hliníku. V živých soustavách je nejvíce zastoupen kyslík a uhlík a to 82 %.
Biogenní prvky
Jako biogenní prvky jsou označovány všechny prvky obsažené v živých soustavách. Vyskytují se volně (O2), ve formách iontů, a ve sloučeninách. Podle zastoupení je rozdělujeme na Makrobiogenní, Mikrobiogenní prvky a stopové prvky.
Makrobiogenní prvky (C, O, H, N, S, P, Na, K, Ca, Mg, Cl, Fe):
Z tohoto výčtu tvoří O, C, H, N až 95 % živé hmoty a zbylých 8 tvoří 4,9 %. Makrobiogenní prvky mají stavební funkci.
Uhlík:
Základ všech organických látek.
Atomy uhlíku vykazují velkou schopnost se vázat mezi sebou a i s ostatními prvky.
Je součástí také anorganických sloučenin.
Kyslík:
Vykytuje se v organických i anorganických sloučeninách.
S vodíkem tvoří H2O
Uplatňuje se při biologických oxidacích.
Je produkován autotrofními organismy během fotosyntézy.
Vodík:
Má obrovský výskyt a uplatnění jako kyslík.
Vodík je během bio. oxidace přenášen z org. slouč. na O a tím dochází k uvolnění energie potřebné pro organismus.
Dusík:
Je součástí proteinů a nukleových kyselin.
Je také součástí dusičnanů a amonných solí, nezbytných pro minerální výživu rostlin a tím pro syntézu proteinů.