4. Vývoj a charakteristika nižších rostlin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
4. MAT. OTÁZKA
Vývoj a charakteristika nižších rostlin
Podříše: nižší rostliny (Thallobionta) = řasy – autotrofní (syntetizující dokážou syntetizovat organické látky z CO2)
stavební jednotkou je eukaryotická buňka ohraničená buněčnou stěnou, která je tvořena hlavně celulózou a hemicelulózou
řasám chybějí cévní svazky
vodní (většina) i suchozemské rostliny, některé žijí v symbióze (lišejníky)
jednobuněčné nebo mnohobuněčné organismy (záleží na typu stélky)
způsoby rozmnožování rozmanité:
nepohlavní rozmnožování: dělení u jednobuněčných řas, fragmentace u mnohobuněčných řas, uplatňují se zde různé druhy výtrusů (pohyblivé - zoospory nebo nepohyblivé - aplanospory)
pohlavní rozmnožování: gameta + gameta = zygota probíhá různými formami:
izogamie – gamety jsou stejné vzhledem i velikostí, liší se geneticky
oogamie – samičí buňka (oosféra) je větší a nepohyblivá, samčí gameta (spermatozoid) je malá pohyblivá buňka s bičíky
anizogamie – obě gamety se liší především velikostí, samčí je menší
u ruduch, chaluh a zelených řas – rodozměna – střídání pohlavní (gametofyt, n) a nepohlavní (sporofyt, 2n) generace
pohlavní rozmnožování probíhá při zhoršených živ. podmínkách - vysychání, nízké teploty,…
řasy vznikly ze sinic před 1 mld. let
prekambrium – rozlišení řas na tři vývojové větve (rozvoj ve starších prvohorách)
tělo tvoří stélka (thallus) – tělo je nerozlišené na kořeny, listy, stonky (pletiva)
stélka je první orgán nižších rostlin, vznikla vzájemným propojováním buněk, umožnila první primitivní stupeň diferenciace
Typy stélek
kokální – nepohyblivá (bez bičíků), jednobuněčná, krytá buněčnou stěnou, např. rozsivky, zelenivky
bičíkatá (monadoidní) – pohyblivá, jednobuněčná, jednojaderná, často má stigma, krytá pelikulou nebo buněčnou stěnou, např. krásnoočka, zelenivky
vláknitá (trichální) – mnohobuněčná, vlákna jsou nevětvená nebo jednoduše větvená, kromě bazální buňky jsou všechny buňky rovnocenné, např. zelenivky (kadeřnatka)
měňavkovitá (rhizopodová) – jednobuněčná, bez buněčné stěny, pohybuje se pomocí panožek, např. zlativky
trubicovitá (sifonální) – vláknitá či vakovitá, většinou tvořená jednou mnohojadernou buňkou, bohatě rozvětvená ( utvářené odlišení – stonek, větve) např. některé trubicovky
sifonokladální – mnohobuněčná, vláknitá či vakovitá, tvořena mnohojadernými buňkami, např. zelené řasy (žabí vlas)
pletivná – mnohobuněčná, nejvýše organizovaná, velká diferenciace buněk – tvoří se rhizoidy (něco jako kořínky), kauloidy (jako stonek), lodyha a fyloidy (jako lístky, větvičky)
Význam
producenti kyslíku (zejména mořské řasy mají velký vliv na ovzduší planety)
potrava pro živočichy včetně člověka
průmyslová surovina
použití při čištění odpadních vod