18, Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky

Autor

- narodil se 28. března 1914 v Brně-Židenicích Marii Kiliánové a zemřel 3.února 1997, když vypadl z okna při krmení holubů v nemocnici na Bulovce

- matka se vdala za Františka Hrabala správce (poté ředitele) nymburského pivovaru, který Hrabala adoptoval

- dětství trávil v Nymburce

- v Nymburce absolvoval jak základní školu, tak reálné gymnázium, poté studoval na právnické fakultě v Praze, kterou dokončil až po válce

- vystřídal řadu povolání, znal velmi dobře různá prostředí, pracoval například jako číšník, výpravčí, skladník, pojišťovací agent nebo jako dělník v ocelárnách

- po roce 1968 mu bylo dočasně zakázáno publikovat, díla vycházela v samizdatu, nebo v cizině. Od roku 1975 smí opět volně tvořit a vydávat knihy

- do svých děl si vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře, ztroskotance, na první pohled velice nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví

- byl nejvýznamnějším českým prozaikem

Děj

Miloš se po třech měsících vrací zpět do práce (pracuje na železniční stanici Kostomlaty a je elévem dopravy - začátečník). Přitom vzpomíná na svou rodinu a svůj dosavadní život. Dříve bydleli za městem, ale přestěhovali se do města, cítí se tam sklíčeně, pozorovaně. Jeho tatínek byl od 48 let v penzi, byl strojvedoucím od svých 20 let a když měl vyslouženo a byl v penzi, všichni ho za to nenáviděli (záviděli mu). Jeho dědeček byl hypnotizér v cirkusech. Vzdoroval Němcům tak, že se postavil před tanky a pokusil se je zhypnotizovat. Němci ho přejeli a skřípli mu hlavu mezi pásy tanku. A jeho pradědeček bral od 18 let rentu, zlatku denně. Byl vojenským tamborem, kterého zranili studenti, dostal kamenem do kolena a za to dostával rentu. Smál se ostatním pracujícím a ti ho jednou zbili tak, že umřel. Mezitím Miloš poodhaluje svůj život a co prožil. Vzpomíná jak "zvadl", když leželi s Mášou pod plachtou a jak si pak podřezal žíly. Mezitím se dozvídá, že výpravčí Hubička orazítkoval zadek Zdeničce Svaté. Nejdříve jím opovrhuje (tak jako všichni ostatní), poté ale mění názor a ostatní mu dokonce závidí (sami by chtěli něco takového udělat, ale nemají na to dostatek odvahy). Miloš se zatím stále trápí se svým pocitem, že není "chlap". Hledá pomoc (ptá se i zkušeného Hubičky). Trápí se kvůli svému problému s erekcí (v knize použit latinský výraz eiaculatio praecox). Kvůli tomu si podřezal žíly.

Hlavní částí knihy je, že Hubička navrhne Milošovi, že vyhodí ostře sledovaný vlak (vlak s municí na cestě do Německa). Řekne o tom Milošovi, ten s tím souhlasí a nakonec to i sám provede. Výbušninu mu přiváží Viktoria Freie k zlikvidování vlaků a zároveň likviduje i Milošův problém s panictvím a erekcí. Příběh končí tak, že Miloš a německý voják leží na zemi a umírají (vzájemně se postřelili). V tu chvíli si Miloš uvědomil, jak je válka zbytečná a že tu teď oba i zbytečně zemřou. A ještě než Miloš umírá, slyší, jak vlak vybouchne.