2.-ročník-Romantismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Romantismus
Cokoliv budeme dále konstatovat o romantismu, musíme přijímat s vědomím, že romantismus není pouhým uměleckým směrem, tedy další šuplíček v katalogu umění, ale že se jedná především o životní pocit, o postoj člověka. Je to nový způsob nazírání člověka na svět, jehož zrození není náhodné – jedná se o přirozenou reakci lidského ducha proti do té doby převažující studené racionalitě klasicismu.
Jestliže byl klasicismus uměním, které vyvěralo z rozumu a upřednostňovalo přísný řád, stal se romantismus uměleckým i myšlenkovým hnutím zcela protikladného ražení. Romantická estetika posunula do popředí nespoutaný a vášnivý cit, zákon symetrie byl vypuzen a nahrazen tvarovou bohatostí, uvolněností a bizarností.
Romantismus vs. Klasicismus
rozum x cit
řád x svoboda
symetrie x bizarnost
antika x gotika
společnost x jedinec
normy x nespoutanost
Charakteristika romantismu
1. Kořeny tohoto uměleckého proudu jsou pravděpodobně spojeny s nenaplněnými ideály Velké francouzské buržoazní revoluce. To, co nemohl přinést vlastní život, hledali umělci alespoň ve svém uměleckém proudu
2. Romantismus se ostře postavil proti klasicismu, proti jeho racionálnosti a normativnosti. Klasicismus nerespektoval člověka jako svobodné individuum, ale jako bytost, která se musí stále podřizovat něčemu nadosobnímu, jakýmsi absolutním zákonům
3. Romantismus je v jistém smyslu revoltou, je to preferování tvůrčí svobody a nezávislosti, ale také touha po harmonii s přírodou
4. Velkým inspiračním zdrojem romantiků se stala gotika, která svou tajuplností poskytovala dostatek námětů pro zpracování výtvarných i literárních děl
5. Romantismus navázal na tendence preromantismu 18. století – zejména pokud se týká citovosti, prožitku, fantazijních prvků atd.
Romantismus v literatuře
Mnozí autoři považovali rozpor mezi snem a skutečností za věčný, a proto hledali protiváhu v nějakém vyšším a hodnotnějším systému. Ve skutečnosti se však jednalo spíše o odklon (někdy se hovoří o úniku) do světa iluzorního, vymyšleného.
● část autorů nacházela pocity naplnění v historii (Scott)
● mnozí se upnuli k fantazijnímu světu (Hoffman)
● další unikali k legendám a mystice (Chateaubriand)
● jiní se odklonili od reality směrem k lidové tvorbě (Erben)
Oproti první skupině autorů se jasně vyhranilo několik jiných spisovatelů, kteří ve svém odporu ke skutečnosti byli zcela aktivní. Sami tak svým životem naplňovali romantické ideály a jasně a srozumitelně dávali najevo svůj nesouhlas. Jako příklad můžeme uvést Máchovu rozervanost nebo Byronův pesimismus.
Literární formy romantismu
Dominovala především próza (povídky, novely, romány), teprve potom lyrika (intimní, reflexivní). V romantismu se ale setkáváme s osobitým žánrem, a to tzv. byronskou básnickou povídkou (někdy se používá pojem poéma). Jedná se o lyrickoepický útvar, kdy dějový základ básnické povídky je prostoupen lyrickými prvky, popisy a reflexemi. U nás je nejslavnější Máchův Máj.