Alois Jirásek-Psohlavci
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Alois Jirásek: Psohlavci
1. Představení knihy:
Historický román podle skutečných událostí
Námět získal Alois Jirásek od svého přítele -lékaře Josefa Thomayera, rodáka z Trhanova
Příběh pojednává o chodské vzpouře na sklonku 17. století
2. Jazykové prostředky:
Autor užívá archaismy a v přímé řeči chodské nářečí (bulačinu)
3. Literární druh a forma:
Děj je psán chronologicky
Jedná se o epický příběh psaný er formou
4. Obsah knihy:
Chodové měli od dob krále Jana Lucemburského zvláštní poslání -hlídat západní hranici s Bavorskem. Odjakživa byli svobodnými a nemuseli pracovat na panském.
To se však obratem změnilo po bitvě na Bílé hoře r. 1620, tehdy Chodsko koupil rod Lammingerů za 56000 zlatých.
Tím byl ale osud chodského lidu zpečetěn.
Maximilián Lamminger přestal respektovat jejich posvátná privilegia a Chodům přikázal perpetium silentium = věčné mlčení a poslušnost.
Několik let bylo na Chodsku skutečně hrobové ticho - ticho před bouří, protože lidská trpělivost netrvá věčně, a tak se Chodové proti nespravedlnosti vzbouřili.
Náš příběh začíná na podzim, v listopadu. V Oujezdě na Kozinově statku vládne rodinná idyla. Hančí, Kozinova žena, má jako správná hospodyně doma čisto a útulno. Na peci leží obě jejich děti, malá Hanálka a šestiletý Pavlík. Jejich otec Jan si s nimi hraje. Za okny je nevlídno, ale v sedničce je příjemně teploučko. Rodinnou idylu přerušilo zaťukání na okenici. Na návštěvu, hyjtu, jak se na Chodsku říká, přišel Řehůřek Jiskra, dudák, taky z Oujezda, veselý chlapík, upřímný a pracovitý soused. Jen jedna věc ho trápila, že je pořád bezdětný, ačkoliv už je léta ženatý. Pánbůh jim ještě žádného potomka nenadělil, i když se se ženou Dorlou na děťátko tak těšili. I o tom se u Kozinů toho večera mluvilo. Hodinka návštěvy utekla velmi rychle a Řehůřek se musel rozloučit. Kozina si všiml, že naproti u matky ve vejminku se ještě svítilo. Všiml si, že v sedničce jsou dvě mužské postavy. Nevěděl, že je to jeho strýc Krištof Hrubý, rychtář z Draženova a oujezdský rychtář Jiří Syka. Kozina přemýšlel, kdo by to mohl být. Komu stálo za to se sem trmácet v takové nepohodě a nečase. U staré Kozinové se rozmlouvalo o majestátech. Krištof je přinesl své sestře, aby je u sebe ukryla, protože u něho byly pergameny v nebezpečí. Zajímala se o ně vrchnost. Stará Kozinová slíbila, že je pečlivě schová.
Ráno se synovi ale ani slůvkem nezmínila, kdo byl u ní večer na návštěvě. Nevěřila svému synovi a nemohla se smířit s tím, že se tak po svatbě změnil a že ve jménu své rodiny tak rychle sklonil před vrchností hlavu a chodil robotovat. Jana matčina nedůvěra a opatrnost trápila. Připadal si jako zbabělec. Vadilo mu, že matka na něho vrhá vyčítavé pohledy, jako kdyby to, že je vzorným manželem, otcem a hospodářem bylo v životě málo…Měl pocit, že i ostatní z vesnice na něho takto hledí. Postěžoval si Řehůřkovi, že si připadá jako baba zbabělá, když mu ani vlastní matka nedůvěřuje.
Situace se ale změnila ve chvíli, kdy se Kozina dozvěděl od starého Matěje Příbka, že mu chtějí porazit na pomezí starou košatou lípu. To se v něm zpěnila chodská nepokojná krev a vydal se hned lípu bránit.
Běžel, co mu síly stačily a skutečně na Houvězdu našel tři muže - trhanovského správce a dva nádeníky, kteří se pilou pokoušeli lípu porazit.
K lípě se už sbíhali lidé, aby na vlastní oči viděli to nové násilí panské zvůle.