Dílo bratří Čapků

20. Dílo bratří Čapků, význam pro vývoj naší kultury, odraz ve filmovém, hudebním a výtvarném zpracování

Josef Čapek (1887-1945)

• Narodil se v obci Malé Svatoňovice, nejdříve vyučen, pak šel na Umprum

• Představitel kubismu a expresionismu

• Dcera Alena – věnoval se dětské tvorbě

• V roce 1939 byl zatčen gestapem, celou válku pobýval v koncentračních táborech

• Zemřel krátce před osvobozením tábora na tyfus, jeho tělo se nenašlo

• Lelio – soubor expresionistických povídek s prvky kubismu, mnohotematičnost, prolínání úhlů a pásem

• Stín kapradiny – balada v próze, vnitřní monology, komentáře, smysl života, vina

• 2 pytláci v afektu zabíjí hajného, prchají, umřou

• Kulhavý poutník – pomezí eseje a prózy, navázal na Komenského Labyrint, hlavní postava má rysy autora dialog vypravěče s poutníkem

• na cestě se potkává s věčností, duší, dětstvím, dospělostí, těžkomyslností, uměním

• citáty ze starého zákona, čínská poezie, Shakespeare, Mácha

• Psáno do mraků – soubor aforismů a reflexí, Téma – hodnoty, meditace, odpovědnost

• Země mnoha jmen – nadčasová hra, Atlantida – nový prostor pro lidi a jejich ambice

• Povídání o pejskovi a kočičce – pro dceru

• Básně z koncentračního tábora – prošel si 4 tábory, poprvé píše poezii, vzpomíná

Karel Čapek (1890-1938)

Život

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1980 v obci Malé Svatoňovice v severovýchodních Čechách jako třetí dítě lékaře Antonína Čapka. Krátce po jeho narození se jeho rodina přestěhovala do nedalekého města Úpice, kde také dokončil základní školu. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, ovšem už tam se projevila jeho vlastenecká činnost a kvůli organizování protirakouského spolku musel přestoupit na gymnázium v Brně. Poté studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovi a roku 1915 zde získal doktorát.

Karel Čapek trpěl Bechtěrevovou nemocí, díky čemuž nebyl odveden do armády a nemusel tak bojovat v první světové válce. Což mu umožnilo započít jeho novinářskou kariéru v roce 1917, kdy se stal redaktorem Národních listů. Poté krátce působil v týdeníku Nebojsa a v roce 1921 začíná působit v Lidových novinách. Ve stejném roce také opouští Národní listy na protest proti vyloučení jeho bratra z redakce a proti politickému směřování těchto novin.

V letech 1921-1923 působil jako dramaturg a režisér Vinohradského divadla. S bratrem Josefem se v pátek pravidelně účastnili schůzek v jejich vile s ostatními velkými osobnostmi politického a kulturního života. Mezi takzvané pátečníky patřili například i T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Josef Šusta či Ferdinand Peroutka. Což můžeme vidět i v biografickém filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze, kde mimo jiné diskutují o tom, zda může prostý člověk zabránit válce či o občanské odvaze.

Závěr života a film Člověk proti zkáze