Evžen Oněgin_A.S.Puškin

nakone

c jede a dostává sebe i Taťánu do trapné situace, z čehož viní Lenského, a 

proto koketuje s Olgou, načež Lenský uražen odjíždí. 

 VI. hlava: 

Lenský je nešťastný a uražený na Olgu a Evžena. Vyzývá Oněgina na souboj, ale   

sám je zastřelen. Oněgin se zhrozí svého činu a opouští vesnici. 

 VII. hlava: 

Olga se vdává za mladého husara a Taťána odjíždí hledat ženicha do Moskvy. 

 VIII. hlava: 

Oněgin se po letech setkává s Taťánou, která je již provdána a zamiluje se do ní. 

Píše jí dopis, ve kterém se vyznává ze svých citů. Najde Taťánu, jak nad dopisem 
sedí a pláče. Taťána přizná svou trvající lásku,  ale dodává,  že je již provdána a 
svému muži nikdy nevěrná nebude. Dílo končím příchodem Tánina muže. 

Ukázka: Taťánin dopis Oněginovi 

„Já píši vám - co mohu více? 
Co ještě mohu dodati? 
Teď vím, že máte právo sice 
mne pohrdáním trestati, 
leč ještě věřím, nešťastnice, 
že mne váš milosrdný soud 
nemůže přece zavrhnout. 
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla; 
a věřte: nebyl byste znal 
nikdy můj ostýchavý žal, 
kdybych jen stín naděje měla, 
že třeba jednou za týden 
vás u nás na vsi uzřím jen, 
abych vám slůvko mohla říci 
a v duchu vaši tvář a hlas 
než znovu navštívíte nás, 
dnem nocí abych mohla stříci… 
Však řekli, že jste samotář. 
Že na vsi nudíte se, víme. 
A z nás věru nejde zář, 
třebaže ze srdce vás ctíme. 

Proč jenom, proč jste přišel k nám? 
Já v žalu opuštěné vsi té 
bych neznala vás, jak vás znám, 
ba ani žal, jejž pochopíte. 
Mé zármutky, v tmách duše skryté, 
by smířil čas, pak (kdož to ví?) 
bych zadala se mužovi 
a byla mu i věrnou ženou, 
i ctnostnou matkou usmířenou. 
Jiného? Né již, 
v světě ráda již nemohu mít já, 
tak si to