Jan Neruda - Povídky Malostranské
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Jan Neruda - Povídky Malostranské
Česká literatura 2. polovina 19. století.
1. Část
Zasazení do kontextu díla:
Zasazení části ukázky do díla (kde se část nachází, děj ukázky, co je před a co za ní).
Téma:
Život obyčejných lidí na Malé Straně v Praze kde jsou vystiženy mezilidské vztahy.
Motiv:
Povídky z Malé strany.
Časoprostor:
Děj se odehrává na Malé straně v Praze v 19. století.
Druh:
Epika.
Žánr:
Povídka – epický útvar kratší než román.
2. Část
Vypravěč/lyrický subjekt:
Autor jako vypravěč děje, komentuje ho a nebo jen pozoruje.
Většinou er-forma, v některých povídkách (třeba „U tří lilií“) ich-forma.
Hlavní autorovou myšlenkou je zřejmě prokreslit život na Malé Straně, kniha je jakýmsi detailním náhledem do života obyčejných Pražanů, vystihnout jejich osobnosti, charaktery a vzájemné vztahy.
Kompoziční výstavba:
Dílo je celistvé X někdy volnější příběhy i vyprávění.
Je dána jednotou místa (Malá Strana) a času (19. století)
Povídky jsou spojeny prostředím a dobou, využití různých kompozičních postupů (zpravidla chronologie, některé povídky retrospektivně).
Kniha je rozdělena do 13 povídek.
Postavy:
Neruda pečlivě vykreslil každou povahovou vlastnost všech hlavních postav, soustředil se i na charakter a vzhled postav vedlejších.
V každé povídce jiná typická postava.
Hrdinové jsou obyčejní měšťané (služky, úředníci, doktoři, domácí páni, žebráci, …)
popis jednotlivých osob v obsahu jednotlivých povídek.
Vyprávěcí způsoby:
Vyprávěcí.
Er forma v některých se objevuje i Ich forma.
Typy promluv:
Dialog
Krátké věty
Pomlky
Přechodníky
Často přímá řeč
Jazyk jednoduchý, prostý
Veršová výstavba:
---------
3. Část
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:
Využití satiry i vážnosti. Jazyk spisovný, hovorový obohacený o pražské lidové výrazy, básnické obraty. Některé postavy mají svůj vlastní specifický jazyk, sloužící
k dokreslení jejich charakteru.
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:
personifikace - …Podobalo se, že jeho myšlenky nejsou v něm, že jdou uctivě asi krok za ním…,
metafora, metonymie, přirovnání – …hlava jeho vypadala jako několik jitrnic vypocujících sádlo…,
ironie - …Ze všech byla nejrozumnější a nejkrásnější a hospodářství nerozuměla žádná jako ona
Literárně historický kontext:
Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí
k významným osobnostem české literatury.Narodil se 9. 7. 1834 na Malé Straně v chudé rodině. Jeho otec, vojenský vysloužilec
z napoleonských válek, pracoval jako kantýnský v kasárnách a později prodával
v trafice. Matka byla posluhovačkou.Neruda vystudoval gymnázium a poté se dal na studia práv a filozofie. Studium však nedokončil. Začal se věnovat novinařině a literatuře. Přivydělával si ve vojenské účtárně, jako profesor na výpomoc. Byl výborným tanečníkem, žádný ples se bez něho neobešel.
V Nerudově tvorbě je patrná určitá skepse a ironie. Za těmi se skrývá jeho osobní trápení . ve svých dílech se snaží odkrýt špatné poměry své doby, lidskou bídu
a ztrátu iluzí. Zkoušel psát také divadelní hry. Sebekriticky ale uznal, že k tomu nemá velké vlohy a k dramatické tvorbě se už nevrátil. Zastával pouze funkci divadelního kritika a referenta. Odmítl nabídku na uvedení některé jeho hry
v Národním divadle.Neruda žil celý život bez trvalé lásky.
Zemřel 22. 8. 1891 v Praze ve svém bytě na Malé Straně.