Krysař

Krysař

Viktor Dyk

• narozen 1877 v Pšovce u Mělníka, otec správcem mělnického panství Jiřího z Lobkovic

• 1888 se rodina přestěhovala do Prahy na Malou Stranu, následně na Vinohrady

• studoval gymnázium – již v té době zájem o politiku; následně práva

• rozhodl se stát novinářem a spisovatelem

• redigoval časopis Lumír – časopis v 70. a 80. letech 19. století spjat s Lumírovci – snaha o literaturu na evropské úrovni

  • Jaroslav Vrchlický – Zlomky epopeje, Noc na Karlštejně, Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie)

  • Julius Zeyer – Radúz a Mahulena; Jan Maria Plojhar; Tři legendy o krucifixu; Karolinská epopeja

• mezi Dykovi přátele patřili:

  • Rudolf Medek – legionář – Anabáze (o návratu legionářů z Ruska)

• Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti (1916–1917) ve Vídni

• ve vězení překládal francouzské prokleté básníky:

  • Charles Baudelaire [Šarl Bodler] – Květy zla

  • Paul Verlaine [Verlén]

  • Arthur Rimbaud [R“ch“ambo] – Opilý koráb

• podepsal Manifest českých spisovatelů – požadovalo sebeurčení českého národa

• podílel na založení Československé národní demokracie

• oponent prezidenta Masaryka – kritizoval, že se z něj stala jakási modla

• velmi cestoval – zemřel 1931 při koupání v moři v Jugoslávii

Dílo

• Okno – sbírka básní; obsahuje báseň Země mluví – napsána ve vězení, vyzívá české poslance, aby hájili zájmy své země

• Milá sedmi loupežníků – lyrickoepické poema – Milá začne žít s loupežníky, slíbí všem, že je bude milovat všechny stejně; postupně kvůli slibu zemřou 2 lidé a ona cítí vinu za jejich smrt, a tak je udá. Jsou popravení, ale ona se cítí vinná ještě víc

• Zmoudření Dona Quijota – tragédie o pěti dějstvích, zpracovaná podle humoristického Cervantesova románu z počátku 17. století

• Devátá vlna – sbírka básní

Historický a literární kontext

Anarchističtí buřiči

• „básníci života a vzdoru“

• označení pro generaci českých spisovatelů, která se začala tvořit na počátku 20. století v době upadajícího vlivu lumírovců a vrcholícího symbolismu a dekadence představitelů České moderny (v roce 1900 vyšla sbírka A. Sovy Ještě jednou se vrátíme, o rok později Golgatha J. S. Machara a Ruce O. Březiny).

• Jen o zhruba desetiletí mladší básníci Bezruč, Neumann, Šrámek, Toman, Dyk, Mahen, Rosenzweig-Moir, Mach, Těsnohlídek a Gellner (kromě prvně jmenovaného narození v letech 1875–1883) se však po krátkém okouzlení symbolistně-dekadentní poetikou v okruhu Moderní revue s tímto programem rozešli a abstraktní symboly začali nahrazovat přímým pojmenováním a věcností.

• Kromě Františka Gellnera (od roku 1914 nezvěstného na haličské frontě) všichni pokračovali ve své tvorbě za první republiky, někteří dokonce ještě v krátkém období po druhé světové válce.

• Těsně před první světovou válkou začali do popředí vystupovat mladí autoři okolo Almanachu na rok 1914, (na kterém se však výrazně podílel i v té době již osmatřicetiletý S. K. Neumann). Na rozdíl od svých anarchistických současníků ve svých dílech reagovali na nové umělecké směry v evropských literaturách (především kubismus, futurismus a civilismus).

• Svůj program autoři představovali v časopise Nový kult.

• Vliv revoluce v Rusku – zvýraznění sociálních rozporů, radikalizace některých skupin obyvatelstva.

• Zvýšil se zájem o ruskou kulturu – vedle tradičních autorů jako Dostojevskij a Tolstoj v této době masové čtenářské obliby dosáhl např. Maxim Gorkij

• Anarchismus je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem.

• Představitelé:

  • Petr Bezruč – Slezské písně;

  • Fráňa Šrámek – Stříbrný vítr; Rudý a modrý; Života bído, přec tě mám rád

  • Jiří Mahen

  • Rudolf Těsnohlídek – Liška Bystrouška

  • František Gellner – Po nás ať přijde potopa

  • Karel Toman – Sluneční hodiny

  • zpočátku i Jaroslav Hašek