Němcová Božena_v zámku a podzámčí_realismus

encyklopedické snahy → Ottův slovník naučný 1888

1890 → vznik České akademie věd

Realistické tendence v české próze 2. pol. 19. stol

V 70. a 80. letech vedle sebe existují dvě výrazné literární skupiny, jejichž vzájemné střetávání představuje boj dvou tendencí v naší literatuře → boj o národní a kosmopolitní zaměření literatury

Ruchovci navazují na ideje národního obrození → upřednostňovali národní cíle, hledali ideály češství a slovanství → jejich literatura vycházela z národních tradic, obracela se k minulosti, vychovávala k vlastenectví → mají zájem o historii, venkov a selství → patří sem také Václav Beneš Třebíčský a Alois Jirásek

Lumírovci jsou názorově a umělecky vyhraněnou skupinou → usilovali o světovost české literatury, orientují se na literaturu evropskou

Vrchol české realistické tvorby nastává v 80. letech→ literatura období 80. a 90. let 19. stol., navazuje na počátky uměleckého realismu 40. let (Havlíček, Němcová) a generaci májovců (Hálek, Světlá, Neruda, Arbes).

V české literatuře je realismus spjat s národně výchovnými snahami. Kritický realismus v české próze má tendence sociální i národně osvobozenecké. Celá česká realistická tvorba se zabývá třeni základními tématy – vesnické prostředí, měšťanské prostředí a historická tématika. Rozvíjejí se hlavně dva žánry – próza a drama

Historická próza → s výchovnou tendencí národní → historická věrnost, typizace, vliv francouzské a ruské literatury → (V.B.Třebízský, A.Jirásek, Z.Winter)

Venkovská próza → znalost venkova, národopisné studie, regionální charakter prózy → návaznost na Hálka → (K.V.Rais, T.Nováková, A.Stašek, J.Herben, J.Š.Baar)

Městská próza → (I.Herrmann)

Naturalismus ve společenském románu → dokument doby → záliba v negativních jevech, pesimismus → (J.K.Šlejhar, K.M.Čapek-Chod)

Neoabsolutismus

Neoabsolutismus (také Bachův či Bachovský absolutismus a Františkojosefínský absolutismus) je označení pro formu vlády v Rakouském císařství (předchůdci pozdějšího Rakousko-Uherska) v letech 1851–1859. Bylo následkem potlačených revolucí z let 1848 a 1849 a ideově navazovalo na osvícenský absolutismus 18. století. Kromě tehdejšího Rakouska se podobná forma vlády objevila také v Pruském království a ve Francii za dob druhého Francouzského císařství.

Základní rysy

Rakouský neoabsolutismus byl zaveden silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851, čímž byla zrušena dosavadní oktrojovaná ústava. Hlavním představitelem tohoto období se stal rakouský ministr vnitra Alexander Bach, podle kterého se také vžil název Bachovský absolutismus. Velký podíl na jeho vytváření měl také tajný rada Johann Franz baron Kempen von Fichtenstamm, velitel rakouského četnictva.

Proběhlo mnoho změn, například v zemědělství, některých úřadech, clech a dalších oborech. Zachována byla náboženská svoboda a rovnost občanů před zákonem. Státní samospráva se změnila. Nejnižší jednotkou byla obec, následována okresem (v čele s okresním hejtmanem), krajem (v čele s krajským hejtmanem) a dvěma místodržitelstvími (Praha a Brno). Bachovský absolutismus podporoval podnikání. Vznikly obchodní a živnostenské komory (sdružení průmyslníků). V roce 1859 byl vydán Živnostenský řád, který odstranil zbytky cechovních organizací.