Povinná četba - Vančura, Vladislav - Rozmarné léto

- Ivan Olbracht, Marie Majerová, Marie Pujmanová

• psychologická próza

- zaměření na analýzu nitra člověka, jeho prožitky jsou zachycené detailně

- vliv Freudovy psychoanalýzy

- Jaroslav Havlíček, Egon Hostovský, Jarmila Glazarová

- květen 1917 – Manifest českých spisovatelů – připravil Jaroslav Kvapil, podepsalo přes 222 českých spisovatelů, novinářů, vědců (jako první A. Jirásek)

- požadavek svobody tisku, svéprávnosti národů (právo Čechů na samostatnost), propuštění politických vězňů, obnova ústavnosti

Vladislav Vančura byl tvůrcem jazykově experimentujících poetických próz z historie i současnosti, dramatik, filmový scénárista.

Po otci Vančura pocházel ze starého protestantského rodu písmáků. Dětství prožil v Davli, kde byl otec hospodářským správcem. V dospívání hledal obtížně životní orientaci. Roku 1915 dokončil gymnázium a vystudoval Lékařskou fakultu UK, kterou absolvoval roku 1921. Téhož roku se oženil a s manželkou provozoval lékařskou praxi na Zbraslavi. Od roku 1929 se věnoval pouze literatuře.

Vančura byl prvním předsedou uměleckého spolku Devětsil, spolutvůrcem programu avantgardní literatury. Spolupracoval též s komunistickým hnutím, ale roku 1929 podepsal prohlášení proti novému gottwaldovskému vedení a byl z KSČ vyloučen.

Z celé Vančurovy tvorby vyvěrá touha odstranit vše, co brání rozvoji svobodné lidské přirozenosti a aktivity. Autor zápasil s konvencemi dosavadní prózy. Nápadný je jeho jazyk čerpající z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči. Čerpal i z tradice velkého evropského románu i současných podnětů expresionismu a dadaismu.

Za okupace byl Vančura činný v odboji. V květnu 1942 za stanného práva byl zatčen a 1. června téhož roku popraven.

Z DÍLA:

Povídkové soubory:
Amazonský proud - 1923
Dlouhý, Široký a Bystrozraký - 1924
Pekař Jan Marhoul - 1924

Romány:
Pole orná a válečná – 1925 – revoluční tendence blízká proletářské literatuře,
ústřední postava, blázen a vrah Řeka, se stává
symbolem apokalyptické absurdity války
Rozmarné léto – 1926 – letní idyla tří přátel – plavčík, kanovník a major – je
narušena příjezdem komediantů s kouzelníkem Arnoštem a
krásnou Annou. Jejich příjezd pro trojici přátel znamená vpád
něčeho krásného, dotek okouzlení a pošetilého bláznovství. Dílo
bylo široce zpopularizování filmovou verzí režiséra J. Menzela
(1967).
Poslední soud - 1929
Hrdelní pře anebo Přísloví - 1930
Markéta Lazarová – 1931 – baladické vyprávění o lásce a zradě, zbabělosti i
krutosti. Archaický jazyk evokuje představu středověku.
Zfilmováno roku 1967 režisérem F. Vláčilem.
Útěk do Budína - 1932
Luk královny Dorotky – 1932, bylo zfilmováno
Konec starých časů – 1924, bylo zfilmováno
Tři řeky - 1936
Obrazy z dějin národa českého – I. sv. 1939, II. sv. 1940, III. sv. nedokončen, jeho
torzo vydáno v roce 1948

Drama a film:
Učitel a žák – 1927 – scénická báseň
Nemocná dívka – 1928 - drama
Alchymista – 1932 – divadelní hra
Jezero Ukereve – 1935 – protest proti rasismu a fašismu
Josefina – posmrtně 1947 - veselohra

Spolutvůrce filmů:
Před maturitou - 1932
Na sluneční straně - 1933
Marijka nevěrnice - 1934

Pro děti:
Kubula a Kuba Kubikula – 1931