STRAKONICKÝ DUDÁK

JOSEF KAJETÁN TYL (1808-1856) ČECHY

Přezdíván jako „miláček národa“. Byl český prozaik, novinář – zakladatel Květů Českých, ředitel Kajetánského divadla, poslanec, organizátor plesů a zároveň nejvýznamnější dramatik NO. Složil text pro českou hymnu. Nedokončil studium filozofie. Oženil se s Magdalenou Forchheimovou, ale měl děti s její mladší sestrou Annou. Měl neshody s KHM, u kterého kritizoval jeho pesimismus a rozervanost a s také KHB. Dožívá v bídě.

Další díla: Rozervanec, Paličova dcera, Čert na zemi

Kontext doby 30. -50. let 19. století:

3. fáze NO, české země součástí Rakouska, období Bachova absolutismu, cenzura

Romantismus: více emocí, fantazie, návrat k minulosti, folkloru

Biederdmeier: v běžném měšťanském životě - životní styl, pohodlí

Autoři téže doby: Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Josef Václav Frič

STRAKONICKÝ DUDÁK

Časoprostor: 1. polovina 19. století, Čechy i Turecko, Strakonice, svět víl

Motiv a téma: citlivý toužící po bohatství, láska, cena vlastního domova, morálka člověka, uznání

Jazykové prostředky: spisovná i hovorová čeština, archaismy (tít,net, tětkém), pořekadlo (kdo má cvoky, podepírá boky), dialekt (outrpnost), personifikace (přiletěla pověst)

Kompozice: chronologický děj, 3 jednání

Literární druh a žánr: dramatická báchorka

Typy promluv: dialogy i monology, ozvláštnění básněmi,

Víly ve verších (sdružené, střídavé, obkročné, přerývané)

Postavy:

Dorotka - věrná, miluje Švandu, obětavá, odvážná

Kalafuna - přítel Švandy, pomáhá Dorotce najít Švandu, nechce do světa

Rosova - lesní panna, matka Švandy, milující, ochotná

Vocilka - pokrytec, podvodník, jde mu jen o zisk, představuje odklonění od českého života

Zulika - princezna, povýšená

Trnka - otec Dorotky, nechce ji provdat za Švandu, protože nemá peníze

Švanda - chudý dudák, nezkušený, touží po penězích, aby mohl získat Dorotku, dobrosrdečný, cílevědomý, ve světě zpyšní, poté ale je z něj zase pracovitý člověk

ŠAVLIČKA: Pro holku bys věšel hlavu jako zmoklý kapoun? Škoda ţe neznáš nějakou onačejší muziku neţ ty dudy, mohl bys rovnou do světa a vydělávat peníze; potom bys neměl s láskou ţádných hořkostí. Peníze dokáţou, nač si jen pomyslíš. Kdo má cvoky, podepírá boky.

Peníze jsou pány světa, A

dukát, to je pravý rek, B

a co někdy stovka umí, C

to by člověk sotva řek. B

Bez peněz 8 se nechce ţít, A

bez peněz se utopit. A

Bez peněz, B

ach bez peněz, B

ţiješ hůř neţli ten pes. B

Jenom k nebeské armádě A

aţ se budem jednou brát, B

ano, jen v tom těţkém pádě A

bez peněz to půjde snad. B

(Vrátí se do hospody, všechna chasa s ním; jen Kalafuna a Švanda zůstanou vpředu.)

KALAFUNA (po chvilce): Jářku, Švando, máme tady civět pánubohu do oken? Pojď, snad cvrnkne někdo dvacetníkem.

ŠVANDA: Jdi jen sám – nemám dechu – mně je tuhle (sahá si na srdce), jako by mi chtěly všechny měchy prasknout. Neslyšel jsi, ţe má jiný za muziku tisíce?