Vývoj české literatury od počátků písemnictví do doby Karla IV., doba románská v evropské literatuře

3. Vývoj české literatury od počátků písemnictví do doby Karla IV., doba románská v evropské literatuře

Staroslověnské písemnictví

• Velká Morava – 9. – 10. stol.

• Staroslověnština – nejstarší spisovný slovanský jazyk, vytvořený Konstantinem a Metodějem na základě makedonského nářečí starobulharského jazyka

• Postupně se rozšířil z Velké Moravy do ostatních slovanských zemí

• Díky K a M se stala liturgickým (bohoslužebným) jazykem

• Hlaholice – nejstarší slovanské písmo, vytvořené Konstantinem na základě řecké abecedy, vyvinula se z ní cyrilice a ta se stala základem pro azbuku

Sv. Konstantin

• Řecký filosof, teolog a znalec jazyků, spolu s M byli vysláni na Velkou Moravu

• Vytvořil hlaholici, překládal Bibli do staroslověnštiny a sloužil bohoslužby ve staroslov.

• Po Metodějově smrti odešel do Říma a převzal jméno Cyril

• Proglas – předmluva k překladu bible, obhajoba práva národa na bohoslužby v rodném jazyce, právo národa na srozumitelný jazyk

Sv. Metoděj

• Stal se prvním Moravským biskupem, dokončil Konstantinův překlad Bible

Tvorba obou bratří

• Paterik – vyprávění o církevních otcích.

• Zákon sudnyj ljudem – soubor práva pro laiky.

• Nomokánon – soubor právních spisů pro církev.

• Překlad většiny bible – větší měrou zřejmě dílo Metodějovo.

• Misál, Breviář – soubory bohoslužebních textů, modliteb, duchovních písní, aj.

Tvorba jejich žáků

• Panonské legendy – dvě části: Život Konstantinův – obhajoba práva na slovanskou liturgii. Život Metodějův – více historický, zachycuje spory s německými biskupy události na Velké Moravě do Metodějovy smrti (r.885)

Latinská tvorba

• Rozvíjí se od poloviny 10. století pod vlivem západní kultury, zvláště po zřízení pražského biskupství (973)

• Do 11.století se prolíná s literaturou staroslověnskou (centrum Sázavský klášter)

• Od konce 13.století se prolíná s českou lit., která má od 14.století výsadní postavení.

• Vznikají zejména legendy o českých svatých, mají za úkol upevnit křesťanství v zemi a získat slávu v zahraničí

• Kristiánova legenda (Život a umučení sv.Václava a jeho báby sv.Ludmily) – datována do konce 10.století, zachycuje počátky českého státu, obrana staroslověnské literatury

• Verše o utrpení sv.Vojtěcha – 11.stol., o životě posledního Slavníkovce, který se stal druhým pražským biskupem a zemřel při misii v Prusku

• Dále vznikají legendy o sv.Ludmile, sv.Prokopovi

• Objevují se i první dějepisná díla, zejména kroniky => důraz je kladen na fakta, události jsou chronologicky řazeny

Kosmas (1045-1125)

• Děkan svatovítské kapituly, velmi vzdělaný, orientoval se v písemnictví

• Kronika česká – zachycuje české dějiny od mýtických počátků až po Kosmovu smrt

• Je rozdělena do tří knih, z nichž první pojednává o nejstarších dějinách do roku 1038, druhá končí v roce 1092, třetí líčí autorovu současnost

• Vyzdvihuje upevnění křesťanství za vlády Přemyslovců

• Rozlišuje bájné „vyprávění starců“ - ústní lidová slovesnost,“ „hodnověrné zprávy

• svědků“ - písemné prameny z antiky a středověku a „vlastní zážitky“

• Text je prokládán vtipnými příběhy, úvahami, citacemi z antických autorů

• Psána prózou, je prokládána verši