BASNICKA SBIRKA-SKACEL
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Název: Básně (I)
Autor: Jan Skácel
Ilustrátor: -
Smuténka (1965)
Jedná se o jednu ze Skácelových vrcholných básnických knih. Básník se zde pokouší propojit prostor a čas všední reality s prostorem a časem mytickým.
Motivy této sbírky se hlavně odvíjí od obrazů jihomoravské krajiny, kde vyrůstal. Ta se v básních různě proměňuje s ohledem na roční doby. Často se zde objevují podzimní a zimní výjevy, které poukazují na prázdnotu a pustotu (holá pole, stromy) a čistotu (sníh, déšť, kyprá hlína).
Básně jsou psány převážně volným veršem, který v sobě skrývá náznaky verše vázaného.
Úryvek:
Smuténka
To až se v září stmívá,
už bez sametu, drsně, naholo,
po poli chodí smuténka
a zpívá,
smuténka chodí kolem hrud
šedých jak skřivani a zpívá,
(je příběh starší nežli já,
než moje smrt,
než smutek ze mne, odpusť)
zpívá si na poli smuténka
a chodí
po konopných cestách podzimu
Metličky (1968)
V této sbírce jsou hlavními pocity projevy smutku, úzkosti a tísně. Ústředním tématem básní je smrt. Navzdory tomu, že ji provázejí teskné tóny, Skácel se zde nesnaží vykreslit smrt s doprovodem pocitů beznaděje a zmaru. Naopak se je snaží vnímat jako součást lidského života. V prvním oddíle sbírky je navíc patrné, že smrt je základním prvkem věcného koloběhu mezi minulostí a budoucností.
V druhém oddílu je hlavní pozornost zaměřena na existenci různých míst, věcí a časů. Básníkovi to dovoluje cestovat mezi různými prostory v různých dobách. Prolínají se zde krajiny, a to jižní Morava s Vysočinou, odkud pocházela jeho maminka.
Ve třetí části sbírky Čistota reflektuje Skácelův návrat k archetypům v přírodě. V posledním oddílu Malomocný král se autor zmiňuje o svém pobytu ve Vietnamu v roce 1968.
Úryvek:
V Hanoji stejně jak v Holubí Zoři
Přišlo mně líto prošlých životů
Tušil jsem prázdno které pro mě zbude
Řekl jsem mrtvým zůstávejte hezky
archeotyp
- znamená pravzor, tradicí posvěcenou a typickou postavu, představu, příběh
Co zbylo z anděla (1960)
V této sbírce je vše podřízeno hlavnímu tématu titulu. Skácel ve sbírce navazuje na předchozí práci s archetypy. Propojoval různé prostory a časy, kulturu se snažil promítat v kontrastu s přírodou a snažil se zaměřit na primární životní hodnoty.
Společným rysem dvou sbírek (Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla) je snaha popsat věci, které se vztahovaly do doby dětství. Je patrná inspirace vesnickou krajinou. Skácel v básních skrze venkovské motivy projektuje svoji osobnost a své úvahy a zamyšlení.
UKÁZKA
Jako princ Hamlet
i já miluji Pavlov,
vinařskou dědinu pod Pálavou
s bílými kravíny na lokti řeky Dyje
a se hřbitovem,
kde váno života už bylo stočeno.
Sbírky mě oslovily především silným vztahem k přírodě, ale také kvůli základním životním hodnotám, které autor zmínil: smrt nevykresluje jako pocit beznaděje, ale jako součást lidského života.