Divá Bára

DIVÁ BÁRA 1856

BOŽENA NĚMCOVÁ (1820-1862)

• Byla českou spisovatelskou poloviny 19. století

• Období čtvrté fáze národního obrození

• Řazena k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu (mezi realismem romantismem)

• Psala prózy, pohádky, ale především povídky (babička)

• Vdala se za Josefa Němce a měla s ním 4 děti

• Pro tvorbu je typické láska k vlasti, touha pomoci chudým lidem, úcta k tradicím, kritika lidské hlouposti

• Umírá na tuberkulózu

• Rodným jménem Barbora Novotná, později Panklová

• Tvorba: - Divá bára

- Babička

- V zámku a podzámčí

- Chyže pod horami

- Dobrý člověk

- Baruška

- Rozárka

Autor: Božena Němcová

Literární druh: epika

Literární žánr: povídka

Námět: život na venkově, touha po lásce, tehdejší společnost

Časoprostor: 1. polovina 19. století

Kompozice: chronologická – 3. části (3. etapy v životě), rozděleno na tři kapitoly

Místo: Vestec (vesnice)v Ratibořickém údolí, na venkově, u řeky, na hřbitově, na faře

Téma: Život venkovského člověka, vztahy na vesnici, tradice, pomluvy, posuzování druhých

Motiv: Vesnický život, pověry, závist, postavení muže a ženy, pověrčivost,

Hlavní postavy:

Jakub: otec báry, nespolečenský, dříve se neohlížel po děvčatech, vzal si báru (matka báry, potom, co mu vesničané řekli, že když nebude mít dítě, tak přijde do pekla) nehezký, nemluvný, pastýř

Matka Báry: jménem bára, vzala si jakuba i když se jí nelíbil, umře když bára byla malá

Bára: dcera jakuba, kmotry si o ní myslely, že je podstrčená od polednice, smějí se jí za její velké oko, vypadá spíše jako kluk, silná svalově, baví jí plavaní, nebojácná, přespí na hřbitově, vystraší správce, líbí se jí myslivec, 15 let

Elša: nejlepší kamarádka báry, přestěhovala se do Prahy, ale potom se vrátí, v Praze se vizuálně změnila, miluje doktora, správce jí chce, ale ona jeho ne

Lišaj: pes báry a jakuba, věrný

Josífek: bára ho ochraňuje, syn kostelníka, malý, dobrosrdečný, otec ho dal na učení do Prahy, chce být duchovním

Myslivec: bára ho zachrání před býkem, snažil se báru zachránit ze hřbitova, miluje báru, potom její ženich

Pan Farář: starý pán, potrestá báru za vystrašení správce, moudrý, bratr pepinky

Paní Pepinka: pošle Elšu do Prahy za její nemocnou tetou, hospodyňka, pořád hledá ženicha pro Elšu

DĚJ:

Jakub už odmalička musel pracovat, protože byl chudý. Postupem let se dostal až k práci vesnického pastýře. Tuto práci měl rád a jakožto pastýř měl ve vesnici všelijaké výhody a žil si dobře. Jednoho dne se mu ale donesla pověra, že umře-li bez dětí, nepřijde do nebe. A tak se na stará kolena oženil s rychtářovou dcerou Bárou. Narodila se jim dcera, která dostala jméno po matce.

Brzy po narození Barunky se matce, když vařila oběd, udělalo špatně. Ženy z vesnice jí přiběhly na pomoc. Vše přičítaly pověsti, že v šestinedělí nemá rodička za poledne vycházet z domu, to prý chodí Polednice, a hned se běžely podívat na malou Barunku, zda ji Polednice nevyměnila. Některé říkaly že ano, ale nakonec se shodly, že se nic nestalo. Od té doby byla pastýřova žena stále nemocna, a tak zůstal Jakub s Barunkou sám. Brával ji s sebou na pastvu, učil ji plavat a trávil s ní všechen čas.