moderní revue + protispolečenští buřiči

DEVÁTÁ VLNA (1930) – písňovost, prvky modlitby, vědomí blížícího se konce, intimní lyrika. „Čistá a svěží jako rosa ranní, jak jarní květ, jak ptáčka zaťukání buď píseň Tvá, v níž zpívá slast i sten. A posléze, když úděl dovršen, do ticha velkého jdi beze slova, tak jako pták se umíraje schová, nebo píseň, která nitro rozvlní, teprve příští ticho doplní.“

Próza:

novela KRYSAŘ(1915)

Drama:

ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA(1913) – lékárník a farář se snaží vyléčit Quijota z pošetilosti – spálí mu dobrodružné romány. Quijote dlouho nepřežije své bolestné poznání (sám sebe ideály oklamával) a umírá (bez ideálu nemůže žít).

FRANTIŠEK GELLNER (1881 – 1914)

Básník, prozaik, buřič, bohém

Narozen – Mladá Boleslav, studoval gymnázium, technika ve Vídni (nedokončil)

Malířství v Mnichově, Drážďanech a Paříži. Zemřel na frontě.

PO NÁS AŤ PŘIJDE POTOPA!(1901) – výsměch společnosti, ironie, výsměch života spol. vrstev, snaha se vyčlenit, individualismus, ironický postoj, bolest zlomeného srdce, písňovost, návaznost na kramářskou píseň

RADOSTI ŽIVOTA(1903) – písňovost (některé verše i zlidověly), ironický postoj ke světu, touha po silném citu.

KAREL TOMAN (1877-1946)

Vlastním jménem Antonín Bernášek

Narodil se v Kokovicích na Slánsku

Básník, začínal velkou revoltou -> zklidňuje se, vyznává celkovou harmonii světa – příroda, promítá se mu tam minulost i budoucnost

Vnímání národa (generace před námi, po nás)

Studoval práva – nedokončil, hodně cestoval – Paříž (pěšky), Anglie, Německo, Holandsko

POHÁDKY KRVE (1898) – sbírka poznamenána symbolismem, motiv zklamané lásky

TORZO ŽIVOTA (1902) – život přináší zklamání, ale měli bychom mu přesto zůstat věrní, neměli bychom jen plakat ale být optimisté -> pořád máme to torzo – touha být, něco sdílet

MELANCHOLICKÁ POUŤ (1906) – proplouvání životem, pocity vyděděnce, motiv domova – pro něj důležitý, cestování ztrácí význam, když se nemáme kam vrátit

SLUNEČNÍ HODINY (1913) – vyšší stupeň harmonizace, oslavování tuláctví

VERŠE RODINNÉ A JINÉ (1918) – dvě roviny: reálná – běžný život

Symbolická – vnitřní pohnutky, specifické vidění světa básníka

sbírka MĚSÍCE (1919) – vrchol harmonizace, 12 básní – každá věnována jednomu měsíci, vazba na domov – obracení k minulosti, vazba na zvony – patří k nám, venkov, národ, zemědělská práce, přimknutí k rodné zemi, příroda, opět se tam objevují 2 roviny

HLAS TICHA (1923) – ohlas na 1. světovou válku

STOLETÝ KALENDÁŘ (1926) – ztotožňuje se se všemi vagabundy světa, motiv poutníka, klíčovým slovem je svoboda

Úzké spětí s Josefem Václavem Sládkem a Janem Nerudou

FRÁŇA ŠRÁMEK (1877-1952)

Ve své době byl velice uznávaným básníkem, prozaikem i dramatikem