Petr Bezruč - Slezské písně

Petr Bezruč – Slezské písně

Petr Bezruč (1867 – 1958) – Vlastním jménem Vladimír Vašek. Narodil se v Opavě. Vyrůstal v rodině gymnaziálního profesora Antonína Vaška. Ten se podílel s T. G. Masarykem na odhalení nepravosti rukopisu královédvorského a zelenohorského. Bezruč studoval gymnázium v Brně, práva v Praze nedokončil. Nazýval se slezským bardem, pěvcem, škaredým fantomem, kaktusem, šíleným rebelem, napilým zpěvákem. Působil v Brně jako poštovní úředník, v letech 1891 – 1893 pak v Místku. Za 1. sv. války byl zatčen a vězněn ve Vídni pro klamné podezření z velezrady. Od roku 1928 žil střídavě v Brně a v Kostelci na Hané. Měl vztah k Pobeskydí, každoročně navštěvoval Lysou Horu (v záři se koná bezručův výšlap na Lysou Horu). Zemřel v Kostelci na Hané.

Slezské písně – Jeho verše vycházely nejdříve časopisecky v Herbenově Času pod pseudonymy. Roku 1909 vyšly poprvé knižně. Vznikly náhle jako ojedinělý tvůrčí čin (Bezručové vážné onemocnění, myslel si, že zemře, a proto napsal během krátké doby většinu básní). Podnětem byl osobní prožitek nenaplněné lásky, krize zdravotního vztahu, sociální a národní útlak v rodném kraji. Tematické okruhy: - 1. básně intimní (Labutinka, Jen jedenkrát….) -2. sociální balady (Maryčka Magdonová, Kantor Halfar…) – 3. básně národnostní (Bernard žár, 70 000….) – 4. básně revoluční (Ostrava…). Básně jsou strohé, vzdorné, dram. útočné, vyjadřují kritický postoj k veřejným poměrům, autor označuje jménem skutečné místa a události. Slezské písně syntetizují všechny dosavadní umělecké směry – realismus (věcnost vyjádření, prozaické sdělování faktů), impresionismus a symbolismus (bohatá a sugestivní obraznost, dekadentní stylizace, anarchistická revolta, volný verš – přízračným veršem je daktyl*, který sugeruje představu vzrušené živé řeči).

Další díla: Stužkonoska modrá – báseň, symbol básníkova smutného a zahořklého života.

Anarchičtí buřiči – Jejich vůdčí osobností byl S. K. Neumann. K hnutí patřili F. Šrámek, K. Toman, J. Hašek, P. Bezruč a F. Geller. Sbližoval je radikalismus, bohémský život, revolta, destrukce měšťanského světa individuálním činem (atentáty), existenční nezajištěnost a sociální postavení (měli blíž k proletariátu než k měšťanstvu), ale i shodné dobové prožitky (politické, kulturní, literární). Mezi znaky anarchismu patřila např. spolupráce s dělníky, odmítnutí autority státu a marxismu (ten je podle nich příliš umírněný), individualismus, utopický socialismus, svoboda jedince, propagace volné lásky, emancipace ženy, její vymanění z falešné morálky a hospodářské závislosti na muži, odpor k maloměšťanství, antimilitarismus. Další znaky: úsilí o revoluční proměnu společnosti založenou na sociální spravedlnosti a svobodě bez konvencí a autorit (církevních i vojenských). Psali poezii, která je přímočará, bojovná, kritická, srozumitelná, má často formu popěvku.