Světová literatura 1

Albert Camus (1913–1960) [albér kami]

• francouzský spisovatel, publicista, filozof a jeden z hlavních představitelů existencialismu

• pocházel z francouzsko-španělského manželství

  • narodil se v Alžírsku, po otcově smrti vyrůstal v chudinské čtvrti

• studoval filozofii a klasickou literaturu

• vystřídal několik zaměstnání, až v roce 1938 se začal věnovat literatuře – stal se novinářem

  • kvůli své novinářské činnosti byl v roce 1940 vyhoštěn z Alžíru do Paříže, kde se přidal k protifašistickému hnutí

• během druhé světové se věnoval divadlu a publikoval v ilegálním časopise Combat, v němž odsoudil svržení atomové bomby na Hirošimu (v té době navázal přátelství s Jeanem-Paulem Sartrem)

• 1957 získal NC za literaturu

• zemřel při autonehodě

• jeho tvorba

  • soustředil se na problematiku odcizenosti a vzpoury, objevují se témata strachu ze samoty

  • jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života

  • jeho díla jsou částečně dějová, částečně úvahová

  • román Cizinec (1942)

    • hlavní hrdina při čekání na popravu rekapituluje svůj život a přemýšlí o jeho smyslu; nechápe absurdní svět, který člověka hodnotí pouze z vnějšku, a ne podle vnitřních pohnutek (mají ho za bezcitného: neplakal na matčině pohřbu, po něm šel s dívkou do kina, zabil člověka); není schopen orientovat se v hodnotovém žebříčku společnosti, je cizincem v lidském kolektivu i ve svém vlastním životě, který je mu lhostejný

  • románová kronika Mor (1947)

    • odehrává se v alžírském městě Oranu zamořeném morem; kroniku píše jeden z hrdinů, lékař Bernard Rieux (odhalí se ovšem až na konci), a využívá přitom zápisky intelektuála Tarraoua

    • výrazná filozofická rovina: dotýká se tématu vzpoury, boje a vzepření se neradostnému lidskému údělu

  • esej Mýtus o Sisyfovi – antický mýtus zpracoval netradičně z pohledu Sisyfa; ten může být podle autora šťastný, protože jeho osud je stejný jako osud všech lidí, avšak on si, na rozdíl od nich, uvědomuje marnost své snahy, a proto je „pánem“ tohoto svého neodvratného osudu (není v zajetí marné naděje, a tudíž je svobodnější)

B. Beat generation (beat generation = zbitá nebo zubožená generace; hnutí amerických prozaiků a básníků v 50. a 60. letech 20. století, kteří se snažili vymanit z ideálu prosperující americké společnosti a vysmívali se všem jejím tradičním hodnotám (rodině, bohatství, národní hrdosti, kariérismu a loajalitě); rovněž se odmítli ztotožnit s dobrými mravy i morálkou)

• hnutí beatníků bylo doprovodným jevem studené války

• jejich hlavní snahou bylo hledat a nalézt vnitřní svobodu

  • toto hledání je vedlo k různým výstřednostem: šokující móda, zavržení jakékoli péče o zevnějšek

  • zároveň se u nich projevovala snaha o docílení extáze, kterou spatřovali v tuláctví, dobrovolné chudobě, alkoholu, drogách a sexuální nevázanosti