Antická literatura

- Pseudolus - Vykutálený otrok Pseudolus chce pomoct svému pánovi, který se zamiloval do dívky, jež patřila kuplíři. Kuplíř ji však prodal vojákovi a čeká jen na zbytek peněz, aby mohl vojákovi dívku vydat. Pseudolus oba napálí a dívka se může šťastně shledat s mladíkem.

- Komedie o hrnci

- Vychloubačný voják

b) klasické období (1. st. př. n. l.)

Poezie:

Rozvíjela se především milostná poezie. K vrcholům přírodní a milostné lyriky patří:

Gaius Valerius Catullus - 1. st. př. n. l.; jeho poezie byla plná vášně, citů, hněvu, bolesti i zklamání. Mnohé ze svých veršů věnoval své milované dívce Lesbii. Je známý svým „Odi et amo“ = Nenávidím a miluji.

Titus Lucretius Carus - O přírodě

Publius Vergilius Maro - 1. st. př. n. l.; ve své době stejně jako ve středověku byl považován za největšího římského básníka.

- Zpěvy pastýřské (Bucolica) - psal o půvabu života na venkově, který je únikem od před ruchem velkoměst. Psal také o lásce a poezii.

- Zpěvy rolnické (Georgica) - vzdělávací epos o čtyřech zpěvech - rolnictví; sadařství a vinařství; chov dobytka; včelařství)

- Aeneas - je nejznámějším Vergiliovým eposem. Vergilius oslavuje počátky Říma, který se rodí z božské vůle. Mytický zakladatel a prapředek císaře Aeneas prchá z hořící Tróje. Po vzoru Odyssea prochází různými dobrodružnými příhodami na moři, než se dostane do Itálie, kde se v ústí řeky Tiberu zakládá město Lavinium, ze kterého vznikl Řím. Vergiliův hrdina se vědomě podřizuje osudu, plní povinností k bohům, vlasti a rodině.

Publius Ovidius Naso - 1. st. př. - 1. st. n. l.; pocházel z bohaté rodiny a velmi miloval Řím, proto se nikdy nesmířil s vyhnáním do města Tomidy u Černého moře. Svůj stesk po domově a přátelích vyjádřil v díle Žalozpěvy.

- Proměny (Metamorfoses) - jeho životním dílem, kde mistrně přebásnil 250 řeckých bájí, jejichž společným motivem je proměna (Dafné se mění ve vavřín, Nioba v kámen, Pygmalionova socha v živou bytost,…)

- Umění milovat - rady mladým mužům a dívkám, jak si najít protějšek a udržet si jeho přízeň.

Quintus Horatius Flaccus - 1. st. př. n. l.; byl stoupencem republiky, což ho málem stálo život. Proslul především svými Ódami. Byl zastáncem klidu a umírněnosti. „Zlatá střední cesta.“

Próza:

Rétorika:

Ve starověkém Římě se řadila k umění. Marcus Tulius Cicero 2./1. st. př. n. l; patřil k nejlepším rétorům. Jeho projevy vynikaly logickou stavbou filosofickou hloubkou, staly se vzorem dokonalé latiny.

Historická próza:

Gaius Julius Caesar - 1. st. př. n. l.; jeho projev byl věcný, strohý. Ve svých Zápiscích o válce galské vylíčil průběh svého tažení do Galie.

Titus Livius - vytvořil monumentální historické dílo, ve kterém umělecky zpracoval dějiny od bájných dob.

c) poklasické období (0 – 5. st. n. l.)