Básnické prostředky

Pracovní list

Básnické prostředky v uměleckém textu

1. Zvukové prostředky

onomatopoie /zvukomalba/ = napodobení zvuku slovy

Na topole podle skal zelený mužík zatleskal /Erben/

Řinčí řetězů hřmot /Mácha/

zvukosled = pravidelné opakování stejných hlásek ve verši

Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně... /Biebl/

eufonie /libozvučnost/ = příjemné uspořádání zvuků v projevu

V mhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh /Toman/

2. Obrazná pojmenování = tropy

a/ přímá:

básnický přívlastek – epiteton konstans = označuje stálou vlastnost, např. bílý sníh

- epiteton ornans = ozdobný, např. růžový večer

přirovnání = oči jako dva pecny; slzy co perly

paralelismus = dva jevy jsou postaveny vedle sebe

Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji ... /Florian/

antiteze = přirovnání protikladem

teze: odněkud kůň vyjíždí; popření: on nevyjíždí; přirovnání: on větrem letí /Čelakovský/

b/ nepřímá:

metafora = přenesení pojmenování na základě podobnosti

bledá tvář luny /Mácha/

personifikace /zosobnění/ - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty

o lásce šeptal tichý mech /Mácha/

metonymie = přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti

celé město klečelo na kolenou; posloucháme Mozarta

synekdocha = druh metonymie, založena na záměně části a celku

A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna /=klasy/ /Nezval/

eufemismus = zjemnění výrazu - zesnul, odešel místo zemřel

hyperbola = nadsázka, zveličení

stokrát děkuji; tisíckrát líbám

oxymóron = spojení slov protichůdného významu, zdánlivá nelogičnost

chodí jako živá mrtvola; mrtvé milenky cit /Mácha/

ironie = využití slov v opačném významu, zesměšnění

oslí uši právě ke koruně sluší /Havlíček/

sarkasmus = zesílená ironie

... a tak dostal Halfar místo /Bezruč/

alegorie /jinotaj/ - vyjádření, které upozorňuje na nějaký nedostatek skrytou formou

3. Básnické figury /zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňují myšlenku/

opakování slov:

ve větě, ve verši - epizeuxis -Utichly továrny, utichly ulice /Wolker/

na začátku veršů - anafora - šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,

šel v ledu … /Vrchlický/

na konci veršů - epifora - Co to máš na té tkaničce,

na krku na té tkaničce. /Erben/

na konci a na začátku verše - epanastrofa - Střela ta se zaryla v bílá ňadra,

v bílá ňadra prvního Tatařína /Čelakovský/

gradace - stupňování významu - … kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější /Nezval/

řečnické figury:

apostrofa - oslovení - Čechy krásné, Čechy mé, obraze rámu prastarého /Hrubín/

řečnická otázka - nevyžaduje odpověď - Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít? /Bezruč/

inverze - změněný slovosled - kachna s peřím zelenavým /Sova/

Urči básnický prostředek: