Básnické prostředky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pracovní list
Básnické prostředky v uměleckém textu
1. Zvukové prostředky
onomatopoie /zvukomalba/ = napodobení zvuku slovy
Na topole podle skal zelený mužík zatleskal /Erben/
Řinčí řetězů hřmot /Mácha/
zvukosled = pravidelné opakování stejných hlásek ve verši
Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně... /Biebl/
eufonie /libozvučnost/ = příjemné uspořádání zvuků v projevu
V mhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh /Toman/
2. Obrazná pojmenování = tropy
a/ přímá:
básnický přívlastek – epiteton konstans = označuje stálou vlastnost, např. bílý sníh
- epiteton ornans = ozdobný, např. růžový večer
přirovnání = oči jako dva pecny; slzy co perly
paralelismus = dva jevy jsou postaveny vedle sebe
Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji ... /Florian/
antiteze = přirovnání protikladem
teze: odněkud kůň vyjíždí; popření: on nevyjíždí; přirovnání: on větrem letí /Čelakovský/
b/ nepřímá:
metafora = přenesení pojmenování na základě podobnosti
bledá tvář luny /Mácha/
personifikace /zosobnění/ - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty
o lásce šeptal tichý mech /Mácha/
metonymie = přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti
celé město klečelo na kolenou; posloucháme Mozarta
synekdocha = druh metonymie, založena na záměně části a celku
A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna /=klasy/ /Nezval/
eufemismus = zjemnění výrazu - zesnul, odešel místo zemřel
hyperbola = nadsázka, zveličení
stokrát děkuji; tisíckrát líbám
oxymóron = spojení slov protichůdného významu, zdánlivá nelogičnost
chodí jako živá mrtvola; mrtvé milenky cit /Mácha/
ironie = využití slov v opačném významu, zesměšnění
oslí uši právě ke koruně sluší /Havlíček/
sarkasmus = zesílená ironie
... a tak dostal Halfar místo /Bezruč/
alegorie /jinotaj/ - vyjádření, které upozorňuje na nějaký nedostatek skrytou formou
3. Básnické figury /zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňují myšlenku/
opakování slov:
ve větě, ve verši - epizeuxis -Utichly továrny, utichly ulice /Wolker/
na začátku veršů - anafora - šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu … /Vrchlický/
na konci veršů - epifora - Co to máš na té tkaničce,
na krku na té tkaničce. /Erben/
na konci a na začátku verše - epanastrofa - Střela ta se zaryla v bílá ňadra,
v bílá ňadra prvního Tatařína /Čelakovský/
gradace - stupňování významu - … kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější /Nezval/
řečnické figury:
apostrofa - oslovení - Čechy krásné, Čechy mé, obraze rámu prastarého /Hrubín/
řečnická otázka - nevyžaduje odpověď - Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít? /Bezruč/
inverze - změněný slovosled - kachna s peřím zelenavým /Sova/
Urči básnický prostředek: