Česká literární moderna

ČESKÁ LITERÁRNÍ MODERNA

Společensko-historická situace 90. let

• Rozvoj průmyslu v českých zemích – růst měst, prohloubení politické krize, vrcholí národně politický boj s Vídní

• Skepse a pocity hořkého zklamání, rozchod kultury s vládnoucí společností, program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů

• Rozdělení společnosti – starší generace x mladší generace

Česká moderna

• Generace básníků, literárních kritiků a politických novinářů v české literatuře v 90. letech 19. a na počátku 20. století

• 1895 – vyšel Manifest České moderny v časopise Rozhledy

• Autoři – J. S. Machar, F. X. Šalda (literární kritik), podepsali ho např. A. Sova, O. Březina, V. Mrštík

• Volné sdružení spisovatelů, bez jednotného uměleckého programu

JOSEF SVATOPLUK MACHAR (1864–1942)

• Básník (autor politické poezie), satirik a publicista, spoluautor Manifestu České moderny, představitel kritického realismu

• Sblížil se s Masarykem a stal se členem Realistické strany, na Masarykovo přání se po r. 1918 vrátil do Československa

• Přijal úřad generálního inspektora československé armády, funkce se však r. 1924 vzdal, protože měl názorové rozpory s Masarykem, později se stal stoupencem krajní pravice

• Patřil mezi svobodné zednáře, byl také navržen na Nobelovu cenu za literaturu

• DÍLO:

  • Confiteor I. – III. – z lat. zpovídám se, vyznávám, sbírka politické a společenské lyriky

  • Čtyři knihy sonetů – společenská lyrika, kritika české společnosti, měšťanství, jednání politiků a falešné morálky

  • Tristium Vindobona – Žalozpěvy z Vídně, politická poezie, vrchol Macharova díla, poukázal na neutěšené postavení národa v Rakousko-Uhersku, na znehybnění českého politického a národního života a vady našeho národního života

  • Zde by měly kvést růže – veršované povídky, příběhy žen a jejich neutěšené postavení ve společnosti

ANTONÍN SOVA (1864–1928)

• Básník a prozaik, impresionista a symbolista

• Obliba jižních Čech a Vysočiny – básník české krajiny

• Díky A. Heydukovi a J. Vrchlickému se „uchytil“ v Ottově slovníku naučném

• V letech 1898–1920 byl 1. ředitelem pražské Městské knihovny (navštívil knihovny v Německu a Belgii)

• DÍLO:

  • Květy intimních nálad – impresionistická přírodní lyrika, obrazy české krajiny, do krajiny promítá své duševní stavy

  • Z mého kraje – subjektivní a přírodní lyrika, básnický portrét rodného kraje, Pacovska a Lukavecka

  • Zlomená duše – symbolistická sbírka, rozpor mezi snem a skutečností, v tomto díle se rozchází se společností, psáno volným veršem

OTOKAR BŘEZINA (1868–1929)

• Básník, představitel symbolismu

• Vlastním jménem Václav Jebavý

• Stal se učitelem v Nové Říši, později v Jaroměřicích nad Rokytnou

• V letech 1892–1893 převládá v Březinově rozpoložení deprese, melancholie, pochybnosti o smyslu tvorby – přijal Šaldovy teoretické zásady a zcela odmítl svou dosavadní tvorbu

• R. 1925 odešel do výslužby – učitelství považoval za nutné zlo

• Vedl samotářský život

• Byl osmkrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu

• DÍLO:

  • Tajemné dálky – intimní lyrika, píše o svém trpkém mládí (musel si vše zařídit sám) a o zbytku trpkosti svého života, snaží se přiblížit k „dokonalému principu“ a nalézt spojení mezi člověkem a vesmírem

  • Svítání na západě – oxymorón (západ = symbol smrti), naděje v podobě víry, smrt je začátek něčeho nového

  • Stavitelé chrámu – vedle reflexí se vyskytují lyrické básně a monumentální epika, nejgeniálnější jedinci ve společnosti jsou nositelé pokroku

  • Ruce – překonání individualismu, mlhavá představa o sbratření lidstva, každý člověk je nositelem pokroku a je přínosem pro svět