Česká poezie od 90. let do 1. světové války - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Antonín Sova (1864 – 1928) – básník, prozaik. Narozen v Pacově (jižní Čechy) v učitelské rodině, po maturitě studium práv, kterého brzy zanechal. Ředitel městské pražské knihovny. Vedle K. Hlaváčka a O. Březiny nejvýznamnější český básník, který použil v mnoha svých básních symbolistické prvky, zprvu používal pseudonym Ilja Georgov. Uzavřený a plachý, velice jemný, snivý a měkký, neobyčejně vnímavý pro sladké kouzlo osamělé, čisté přírody, ale také pro intimní společenské nálady, velkoměstský život jej však naplnil hořkostí a do jeho duše vlil vzpouru a vášnivý odpor. Psal pod vlivem symbolismu a především impresionismu. Měl vliv na téměř všechny české básníky u generace individualistických anarchistů. V závěru svého života trpěl míšní chorobou (nejspíše syfilis).
Dílo – poezie – Květy intimních nálad – impresionismus, náladové obrazy, obrazy české krajiny, do které promítá své
duševní stavy.
– Z mého kraje – impresionismus, přírodní lyrika.
– Zlomená duše – symbolismus, autobiografické dílo, každá báseň je věnována jednomu z jeho životních
období. Vylíčení typu moderního člověka, zlomeného a otráveného neblahým okolím, smutek rozbolestnělé
duše. Báseň
Smetanovo kvarteto.
– Údolí nového království – symbolismus, postavení básníka ve společnosti, symboly – báseň Ještě jednou
se vrátíme – „hodina západu“ = smrt, „květ“ = štěstí, láska, zrození, „cesta“ = život.
– próza – Pankrác Budecius, kantor – novela, 18. století učitel Pankrác Budecius kvůli hudbě opomíná manželku a
matku, manželka umírá a on pokorně přijímá trest v podobě nového manželství.
Otokar Březina (1868 – 1929) – vlastním jménem Václav Jebavý. Básník, esejista, myslitel. Narozen v Počátkách u Pelhřimova v rodině ševce. Po maturitě pracoval jako učitel. Svůj život prožil samotářsky v Nové říši a Jaroměřicích, kde je také pohřben. Podobně jako Stéphane Mallarmé hledá poezii mimo dobrodružství vnějšího života ve své obrazotvornosti a je dlouho neznám širšímu okruhu čtenářů. Teprve po padesátce se dostává jeho dílu ocenění, když bylo se zdarem přeloženo do cizích jazyků. Březina žil skromně v jaroměřickém bytě se vzácnou knihovnou, byl hojně navštěvován svými ctitely, na něž měl hluboký osobní vliv, a kteří o rozhovorech s ním napsali několik knih. Byl mu udělen čestný doktorát filozofie UK v Praze, dvakrát byl navrhován na českého kandidáta na Nobelovu cenu. Psal především pod vlivem symbolismu, s filozofickým podtextem, častým symbolem je smrt – myšlenka existence.
Dílo – Tajemné dálky – neradostné subjektivní zážitky vyvažovány přesvědčením, že krásné umění a tajemství víry stojí výše než materiální hodnoty. Básně Mrtvé mládí, Moje matka – o osudu, samotě, bolesti, lidské existenci.