Čtenářský deník

Hercule Poirot

Autor: Agatha Christie

Tento sympatický hrdina, známý jako nejlepší anglický detektiv je vlastně velice legrační. Je nevalné výšky, mezi svými přáteli dokonale vyniká. Jeho pečlivě vyšlechtěný knírek je doopravdy nepřehlédnutelný. I sám Hercule Poirot je velice upravený a nikdy by na sebe nevzal nic, co by nebylo symetrické a dokonalé. Nejraději by nosil účes rovnostranného trojúhelníku, čemuž však jeho krásné vysoké čelo zabraňuje. Jeho už mírně prořídlé vlasy jsou v barvě sazí, stejně jako oči. I jeho pleť je snědá. Již bylo zmíněno, že je malé postavy, ale to ještě není konec jeho neštěstí, protože trpí mírnou nadváhou a má nohy do X. Ona nadváha však není způsobená nemocí, ale jeho šílenou leností a pohodlností. Poirot je rozený Belgičan a proto jeho řeč hýří francouzskými slovy a výrazy. Jeho způsoby jsou velmi uhlazené a elegantní, ale v boji se zločinem dokáže tvrdě zakročit. Je postrachem všech vrahů a zlodějů, a to jen díky svému vytříbenému myšlení a vysoké inteligenci. Dokáže vyřešit sebezapeklitější případ a všímá si i zdánlivě nedůležitých detailů,které by mnoho z nás považovalo za nedůležité,pokud by si toho někdo vůbec všimnul. Je přímo posedlý pořádkem a dokonalou pravidelností. Dokáže se rozzlobit i kvůli úplné maličkosti, jako je třeba nesouměrný květináč, nebo křivě ustřižený papír. Jako snad každý muž, i Poirot trpí pýchou a ješitností, která by se ale dala tolerovat, jelikož je z části oprávněná. Jeho vztahy k ženám jsou velice pochybné. Je starý mládenec, ale většinou se projevuje jako milý, příjemný a ve společnosti velmi oblíbený společník. Jeho nerozlučným přítelem je kapitán Heistings, který sice není tak inteligentní, ale zato je fyzicky zdatný, čehož líný Poirot občas obratně využívá. Hercule Poirot byl stvořen britskou spisovatelkou Aghatou Christieovou, a zapsal se stejně vysoko, jako třeba Sherlock Holmes nebo detektiv Colombo.

Dívčí válka

Divadelní představení na motivy AJ zpracoval F.R.Čech

Autor: Alois Jirásek

Po smrti kněžny Libuše se ujal vlády její manžel Přemysl. Dívky z Libušiny družiny již neměly takovou moc jako dříve. Nejvíce to vadilo Vlastě, která patřila k nejpřednějším v Libušině družině. Proto vyzvala dívky a ženy, aby opustily své rodiny a bojovaly spolu s ní proti mužům. Svůj hrad si zbudovaly na druhém břehu Vltavy naproti Vyšehradu a nazvaly ho Děvín. V něm se ženy shromáždily a cvičily se v boji. Muži se jim posmívali a nebrali je vážně. Jen Přemysl měl obavy. Muži se vesele vypravili na Děvín. Mysleli, že jen mávnou meči, ženy se leknou a prchnou před nimi. Ale ženy se jim postavily, mnoho mužů pobily a jen útěk muže spasil. Tím začal mezi ženami a muži dlouhý boj vedený nejen v bitvách, ale i lstí. Mnozí muži uvěřili slibům dívek, nechali se od nich na Děvín či osamělé místo vylákat a tam byli posléze zabiti. I Ctirad, kterého Vlasta nejvíc nenáviděla, byl přemožen lstí. Jednou v létě jel Ctirad se svojí družinou k Praze. Po cestě uslyšeli nářek. Šli za hlasem a našli krásnou dívku připoutanou k dubu. Vyprávěla jim, že se jmenuje Šárka, že ji dívky přepadly a chtěly odtáhnout na Děvín. Ale uslyšeli jezdce a tak ji přivázaly ke stromu a utekly pryč. Na krk ji pověsily roh a k nohám položily džbán s medovinou, aby se ještě trápila tím, že nemůže hlasem rohu přivolat pomoc a ze džbánu se napít. Ctirad okouzlen její krásou uvěřil krásné připoutané Šárce. Rozvázal jí, medovinu s ní popíjel a na roh troubil. Náhle z lesa vyrazily skupiny žen, Ctirada zajaly a jeho družinu pobily. Poté Ctirada odvedly na Děvín a tam jej popravily. To muže rozlítilo na tolik,že mnoho žen pobili či zajali a odvedli na Vyšehrad. To ale rozzlobilo Vlastu a tak se v čele žen hnala na Vyšehrad, aby všechny muže pobila. Muži jim vyrazili naproti. V bitvě se Vlasta příliš vzdálila od ostatních žen a byla zabita. Muži měli v bitvě navrch a když ženy viděly, že Vlasta je mrtvá, přestaly bojovat a prosily o milost. Ale muži je všechny pobili a Děvín vypálili. A tak skončila dívčí válka.