Hemingway,_Ernest,_Stařec_a_moře

Hemingway, Ernest: Stařec a moře 

Ztracená generace – skupina amerických básníků a prozaiků 20. let 20. století poznamenaných 
trpkými zkušenostmi z 1. světové vlky a s pocitem neschopnosti zařadit se po válce do společnosti. 
Tuto skutečnost zobrazovali ve svých dílech. Vyjadřují zde pocity vojáků po návratu z války, kteří se 
vrátili duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením do společnosti. Pro tyto autory jsou typické 
životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti. Pro tyto autory jsou 
typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti. Často staví své 
hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musejí prokazovat svůj charakter. Tento termín poprvé 
použila americká spisovatelka Gertrude Steinová. Ernest Hemingway jej zpopularizoval ve svém 
prvním románu Fiesta. 

Další autoři: James Joyce, William Faulkner, John Steinbeck 

Jazykové prostředky: jednoduchý spisovný jazyk, v překladu ponechány španělské výrazy, nejsou zde 
konkrétní pojmenování (Santiago není oslovován jménem, ale pouze jako stařec), častý monolog hl. 
hrdiny, strohá stylizace vět, velké množství přirovnání, personifikace a sebe oslovování. Dílo je 
napsáno velmi jednoduše, ale je v něm skrytá určitá dynamika a napětí. 

Postavy: 

Stařec Santiago –starý kubánský rybář, který je velmi skromný, ale má pevnou vůli. Musí velmi tvrdě 
pracovat, aby se uživil. Neúnavný, nebojácný, fyzicky i duševně silný člověk. Je hrdý na svou práci a je 
schopen bojovat až do posledních sil. 

Chlapec Manolin – velmi obětavý a laskavý. Dělá pomocníka při rybolovu. Má velmi rád starce. 

Vyprávěcí postup: er-forma, vypravěč nám nic nevysvětluje, pouze konstatuje

Děj: 

Hlavního hrdinu knihy, rybáře Santiaga, začíná trápit jeho smůla, když už po 84 dní po sobě neulovil 
žádnou rybu a takřka nemá z čeho jíst. Na rozkaz rodičů ho musí opustit i jeho pomocník chlapec 
Manolin, který se o něho staral, dával mu jídlo a pomáhal mu na moři. Jednoho dne se stařec 
rozhodne vyjet na moře, kde ještě nikdo nebyl a loučí se s chlapcem, kterého nechává ve vesnici. Po 
několika neúspěšných dnech na vodě chytí vysněný úlovek. Neví sice, jak vypadá, ale podle chování 
ryby pozná, že je to jeho snad největší úlovek, který kdy chytil. Ryby ho však překvapí svou silou a 
začne ho táhnout na otevřené moře. Stařec se jí snaží zadržet, je však starý a po několika hodinách 
svůj boj vzdává. Ryba ho vytrvale táhne dál. Stařec je velmi vyčerpán a unaven, nepouští ji však 
z lodě, protože věří, že se jednou unaví a on ji bude moct zabít. To se mu díky svým zkušenostem 
podaří. Přiváže ji k loďce a podle slunce míří zpět domů. Po cestě, ale musí odolávat útokům žraloků 
na jeho loď. I přes velkou odhodlanost starce mu jeho úlovek sežerou. Naprosto vyčerpaný stařec 
dorazí domů, loďku nechá přivázanou u mola a ráno se kolem ní shromáždí dav libí, aby se podíval na 
obrovitou kostru ryby přivázanou na starcově loďce. Nakonec se přece jen stařec dočká uznání a lidé 
ho přestanou nazývat smolařem, možná i díky tomu se jeho mladý pomocník může vrátit a dále 
staříkovi pomáhat v rybaření.