Jméno růže

Remigius z Varagine – Remigius, který zastává úlohu celleraria (šafář v opatství), je drobné a obtloustlé postavy. Je čilé povahy a svou úlohu zastával 8 let. Pochází z města.

Malachiáš z Hildesheimu – Malachiáš, zastávající úlohu knihovníka, je vysoký mnich s přísnou, věčně zamračenou tváří, který pochází z Německa.

Jorge z Burgose – Jorge je benediktýn původem ze Španělska. Je druhý nejstarší mnich v opatství a je již slepý. Vystupuje jako zastánce konzervativních myšlenek.

Salvátor – Salvátor je mnich původem z chudého venkova. Než přišel do opatství, tak cestoval jako žebrák, proto je jeho řeč směsicí všech jazyků, které zná.

Životopis autora:
Umberto Eco se narodil 5. ledna 1932 v italském městě Alessandria. Měl deset sourozenců, které jeho rodiče sotva uživili. Jelikož začal chodit do školy v době, kdy byl Benito Mussolini na vrcholu své moci, stavěl se Umberto proti totalitním režimům (což je někdy patrné v jeho knihách). Po válce začal studovat na univerzitě v Turíně, kde vystudoval literaturu a filozofii. Připojil se do volného avantgardního uskupení Gruppo 63 (italská verze německého
Gruppe 47), která vznikla jako reakce na neorealismus. Později se věnoval sémiologii a medievistice. Jako profesor vyučoval na Boloňské univerzitě a také přednášel po celém světě. Literární tvorbě se věnoval již od útlého věku, ale jako spisovatel se proslavil až svým prvním románem Jméno růže (1980). Celosvětově se prodalo přes 50 milionů výtisků a dodnes je považována za nejúspěšnější knihu tohoto autora. Jeho další knihy však nezaznamenali takový úspěch, jako ta první. Poslední léta svého života strávil ve svém domě v Miláně, kde měl svou knihovnu o 50 tisících knihách. Trpěl ztrátou krátkodobé paměti a v roce 2015 byl diagnostikován s rakovinou slinivky. Zemřel 19. února 2016.

Díla: Foucaultovo kyvadlo (1988), Ostrov včerejšího dne (1994), Pražský hřbitov (2010)

Literární historie:
Jméno růže byl první román Umberta Eca. Eco jí začal psát již v roce 1978 jako ukázku toho, co on sám považoval za svůj ideál literatury pro nejširší spektrum čtenářů. K tomu to ideálu se vyjádřil již dříve, ve svém spise Opera aperta (Otevřené dílo). Při psaní knihy Eco využil svých znalostí v oboru sémiologie a medievistiky. Sám autor uvedl, že jako inspirace pro opatství, které je dějištěm celého románu, mu posloužil klášter Sacra di San Michael, nacházející se v horách blízko Turína. Kniha si získala celosvětový úspěch, v roce 1986 byla zfilmována a celkem se jí prodalo přes 50 milionů výtisků.

Literární kritika:
Jedná se o ukázkové dílo postmoderny, neboť není možné přesně určit jeho hlavní myšlenku, a naopak je kladen důraz na interpretaci každého jednotlivého čtenáře. Kniha obsahuje více rovin, které se prolínají; rovina historického románu, rovina detektivního příběhu či popis soudobé situace (náboženství, mravy, papežské schizma, život v klášterech,…). K vytvoření středověkého prostředí napomáhá i struktura románu. Kapitoly se dělí po jednotlivých dnech (jako Boccacciův Dekameron) a kopírují denní rutinu mnichů v opatství. Roku 1986 (ve stejném roce, kdy vyšla filmová verze) vydal Eco knihu „Poznámky ke “Jménu růže,““ která spíše než pokračování funguje jako esej o díle. Ve stejném roce vyšla kniha v Československu, kde bylo v úvodu knihy zaneseno několik zmínek o Okupaci Prahy 1968. V roce 2019 vznikl osmidílný seriál italsko-německé produkce založené na příběhu knihy. V roce 1999 byla kniha Jméno růže zařazena na 14. místo nejlepších knih 20. století francouzským časopisem
Le Monde.