Karel Jaromír Erben - Kytice z pověstí národních
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Věnoval se i pohádce, ovlivněn bratry Grimmovými
Pohádky neupravoval, nemají místní, ani časové určení
České pohádky (připravil k vydání Václav Tille)
Vydal mnohá díla staročeské lit.; např.:
Život sv. Kateřiny
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
Sebrané spisy Jana Husy
Labyrint světa a ráj srdce
Přeložil z ruštiny Nestorův životopis
Letopis ruský
Kytice z pověstí národních (1853 – bachovský absolutismus)
Básnická sbírka; původně vyšlo časopisecky 11 balad
Jediná Erbenova původní básnická kniha
Obraz dávných lidových představ a lidového názoru na život (životní úděl člověka)
Vliv bájí
Záměr jednolitosti (viz titul. b.)
První podklad kytice – staré české lidové báje, které E. znal ze své sběratelské činnosti, zbavuje je místního, časového a společenského zařazení – nadčasovost
Kritikou přijata příznivě – po vydání vrcholné umělecké dílo
Literární druh: lyriko-epika (prolínají se subjetivní pocity, nálady, prožitky nebo duševní stavy s dějovostí – příběhem.)
Literární žánr: balady (= lyricko-epická báseň s dramatickým pochmurným dějem a většinou tragickým koncem, nejdůležitější dialog – zvyšuje dramatyčnost, zrychluje děj), oběvují se i znaky pohádky (Zlatý kolovrat), pověsti (Věštkyně) a legendy (Záhořovo lože); vytvořil vynikající typ mytologické balady
Typ vypravěče: er-forma
Místo a čas děje: Nejednotné. Děj se většinou odehrává na vesnici (v domě), nebo v přírodě (rybník, les), čas je cyklický.
Jazyk a styl: jazykové prostředky spjaty s obsahem: lidové prostředky, zvukomalba, živé dialogy; popis osob, krajiny – stručnost, ale názornost; metafory, epiteta, apostrofy; epifory; epizeuxis; elipsa; Erben zde vystupuje jako mistr zkratek; úsporný a hutný styl; využívá zvukomalebná citoslovce; rytmus – střídá se trochej (dvojslabičná stopa; přízvučná, nepřízvučná) a daktyl (trojslabičná stopa; přízvučná, nepřízvučná, nepřízvučná).
Kompozice: děj – dramatičnost, spád; přesný stavební záměr; 13 baladických skladeb, 10 z nich tvoří tematické dvojice, které stojí proti sobě - první proti poslední, druhá proti předposlední...:
Kytice a Věštkyně- národní poselství
Poklad a Dceřina kletba - mateřská vina
Svatební košile a Vrba – vztah živých k mrtvým
Polednice a Vodník - nebezpečné nadpřirozené bytosti
Zlatý kolovrat a Záhořovo lože - pohádkový námět, dobro vítězí nad zlem (v rozdílných příbězích klade důraz na vinu, pokání a vykoupení)
Štědrému dni měla odpovídat báseň Svatojanská noc- nedokončena (tajemná roční období)
Holoubek měl být středem sbírky
Lilie - přidána až ve 2. vydání v roce 1861
(Kytice je stěžejní básní a další na ni navazují jako květy)
Základní motivy: boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly (bezmocnost), zákl. vztahy mezi lidmi (neposlušnost, vražda, péče o dítě), zvláště vztah matky a dítěte (motiv mateřské lásky nebo nelásky), motiv viny a trestu (narušení zákl. vztahů vede ke konfliktu); člověk může pokáním dojít k odpuštění; osudovost – jedinec často nucen volit, ale nevyhne se tragédii (neúměrně vysoký a nevyhnutelný trest)