Národní obrození

Národní obrození

Je to společenský proces (národní hnutí), cílem bylo: emancipovat (osamostatnit) český národ,

zachránit a pozvednout český jazyk a literaturu, pozvednout českou kulturu na evropsku úroveň,

projevovat vlastenectví

Společenská situace v době NO:

české země na přelomu 18. a 19. stol. součástí Rakousko – uherské monarchie

úředním jazykem němčina (vyšší vrstvy používají i italštinu, francouzštinu, čeština se objevuje jen u nižších vrstev obyvatelstva)

Josef II. pod vlivem osvícenství přichází s reformami, které pozitivně ovlivňují vývoj na našem území (1781 – zrušení nevolnictví a toleranční patent - lidé se stěhují do měst = čeština se dostává do měst)

Fáze NO (70. léta 18. stol. – konec 19.stol.)

1. fáze – defenzivní = obranná

cílem bylo bránit češtinu před germanizací, povznést češtinu na úroveň němčiny, klást důraz na národ, českou kulturu a umění, hlavní představitel této fáze – Josef Dobrovský

cíl, úkol: zachovat existenci českého jazyka, čelit germanizaci → jazykový charakter

= spíše období učeneckého zájmu spjatého s osvícenstvím

- věnována pozornost oborům: historie (kritické dějepisectví), jazykověda a literární věda i přírodní vědy

- 1774 – Soukromá společnost nauk = Královská česká společnost nauk (od 1790) = vědecká instituce spojující myslitele a badatele českých zemí

JOSEF DOBROVSKÝ

= vůdčí osobnost

obrozenské generace;

největší osobnost obrozenské literatury na přelomu 18./19. století
= typ osvícenského vědce: „Požaduji svědectví, spolehlivá svědectví, nikoli možnosti – důkazy, nikoli deklamace.“

ze začátku nevěřil v možnost plného rozvoje české literatury, psal lat./něm., česky až koncem života několik statí

a svým dílem vytvořil předpoklady k ustálení spisovného jazyka a měl tak hlavní podíl na vybudování základů pro obrozenskou literaturu

2. fáze – ofenzivní = útočná

Cílem bylo agitovat, přesvědčovat o nutnosti šíření češtiny, vznikají česká díla i české vědecké názvosloví, hlavním představitelem Josef Jungmann

3. fáze – vrcholná

NO se stává záležitostí mas, existuje norma spisovné češtiny, vznikají české instituce, spolky…jedná se o generaci Karla Havlíčka Borovského, Františka Palackého atd.

Josef Dobrovský

Život:

Dobrovský byl hlavním představitelem 1. fáze NO, obrozenecké snahy formuloval a přednesl v Praze během korunovace Leopolda II.

Během života Dobrovský působil jako historik, osvícenský vědec, filozof, patriarcha českého a zakladatel slavistiky.

Narodil se v roce 1753 v Uhrách, jeho původní jméno bylo Doubravský zkomolenina vznikla omylem vojenského kněze.

Vyrůstal v německém prostředí, česky se naučil až na gymnáziu v Havlíčkově Brodě.

Studoval filozofii a teologii, měl být členem jezuitského řádu a zúčastnit se mise v Indii.