Netrpělivost srdce

Edita z Kekesfalvy – Jediná dcera Lájoše z Kekesfalvy ochrnula v mladém věku při pádu. Od té doby prochází léčbou, která se jí snaží znovu uzdravit. Neustálá léčba a soucit ostatních jí však otravují; má proto časté výkyvy nálad. Je zhýčkaná svým otcem a otrávená neustálými řečmi o brzkém uzdravení.

Lájoš z Kekesfalvy – Narodil se do chudých židovských poměrů jako Leopold Kanitz, ale svou pílí se vypracoval až do bohatému obchodnímu agentovi. Poté se oženil s pruskou služebnou, která po své paní zdědila značné mění (původně od ní levně odkoupil panství Kekesfalva, ale z pocitu viny se s ní oženil). Jeho žena zemřela nedlouho po porodu a ponechala ho s jediným dítětem. Když však Edita ochrnula, stal se z něj truchlivý muž, který žije jen pro uzdravení své dcery.

Životopis autora:
Stefan Zweig se narodil 28. listopadu 1881 do rodiny židovského podnikatele v textilnictví. Byl druhorozený syn, což mu umožnilo studovat a věnovat se divadlu a literatuře. Vystudoval filosofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně (promoval roku 1904). Psal eseje, divadelní hry, novely, ale také životopisné romány. Jeho tvorbu výrazně ovlivnil Sigmund Freud se svou psychoanalýzou, kterou Zweig zakomponovával do svých děl. Od mládí se hlásil k humanismu, pacifismu a civilismu. Přátelil se s Romainem Rollandem či belgickým básníkem, Emilem Verhaerenem. Během života hodně cestoval a krátkou dobu žil i v Curychu. V letech 1919 až 1934 žil v Salcburku, kde vznikla většina jeho nejslavnějších děl. Po Anšlusu Rakouska do Třetí říše emigroval do Velké Británie, kde nadále psal a přednášel proti fašismu. V roce 1941 odjel se svou druhou ženou do Brazílie, kde si o rok později oba dva vzali život. Většina jeho děl vyšla až posmrtně.

Literární historie:
Kniha byla dokončena těsně před začátkem Druhé světové války a vyšla poprvé v roce 1938. Právě atmosféra této doby a autorovy pocity (Zweig byl židovského původu a již brzy si začal uvědomovat nebezpečí, které mu hrozí) doplňují příběh odehrávající se těsně před začátkem První světové války. Příběh knihy vznikal v roce 1938 ve Vídni a autor jej převzal z úst skutečného válečného hrdiny stejného jména. V předmluvě knihy autor popisuje, jak se s tímto důstojníkem Hofmillerem (to bylo jeho skutečné jméno) seznámil a vedl s ní debaty o možnosti nové války. Při těchto hovorech se Hofmiller svěřil Zweigovi s jeho životním příběhem, na jehož základě (s drobnými úpravami lokací a jmen zúčastněných) vznikl tato kniha. Jedná se o jedinou beletrickou knihu, která vyšla za autorova života

Literární kritika:
Sám autor jej psal jako shrnutí osobní a společenské zkušenosti. Kniha má dvě roviny: rovinu psychologickou, v níž popisuje pocity Antona a dalších postav (jak je vnímá on) a rovinu společenskou, v níž přesně vystihuje mravy doby. Tato vrstva slouží jako svědectví historické, společenské a kulturní; odráží se v ní postoje vůči různým vrstvám společnosti a vztahy mezi nimi. Jedná se o autorovo nejdelší beletrické dílo. Kniha zaznamenala úspěch a dočkala se několika filmových adaptací, z nichž první vznikla již v roce 1946. V roce 2014 natočil americký režisér Wes Anderson film Grandhotel Budapešť, který je částečně založen na dvou Zweigových knihách, Netrpělivost srdce (1938) a Opojení z proměny (1982).