Ostře sledované vlaky

DRUH

epika

ŽÁNR

novela

KOMPOZICE

nepravidelná, časté vzpomínání

a návraty do dětství, seznámení s Mášou, krize

UMĚLECKÝ SMĚR

česká literatura 2. pol. 20. stol.

TYP VYPRAVĚČE

ich-forma, personální vypravěč

ČASOPROSTOR

malá stanice (pravděpodobně
Kostomlaty nad Labem); zima
1945 (a vzpomínky z dřívější
doby)

JAZYK A STYL

napodobení proudu řeči lidových vypravěčů ->
dlouhá souvětí, asociace, hovorové výrazy

v přímé řeči často užity nespisovné výrazy, obecná
čeština

nádražácké slangové výrazy (vagón, perón, dáme na
zelenou), německé výrazy, vulgarismy

HLAVNÍ MYŠLENKA

autentické vykreslení nesnází mladého člověka
v milostném životě na pozadí neveselých válečných
události z konce války s místy až karikaturickým
zobrazením jejích postaviček

HLAVNÍ MOTIVY

láska, nejistota, válka, lidskost, naděje, vzpoura, boj,
přetvářka

CHARAKTERISTIKA POSTAV

postavy vystihuje jejich jméno – nomen omen

Miloš Hrma – miloš – milý, hrma – část ženského
pohlavního orgánu, výpravčí, mladý; velmi citlivý,
nezkušený, nejistý, všímavý, upřímný, zamilovaný,
hodný, soucitný

výpravčí Hubička – hubička – hubičky rád rozdává i
dostává, je hubatý, starší; prostořeký, zkušený,
vtipný

pan přednosta – srdečný, cholerik (často se hádá se
svou ženou), ambiciózní, potrpí si na luxus a
okázalost (má luxusně vybavenou kancelář), chová
holuby

paní přednostová – správná, rázná, starostlivá,
nenechá přednostu, aby s ní zametal

ÚRYVEK

A potom se ozvala detonace. A já, který jsem se ještě před

chvílí těšil na ten pohled, ležel jsem vedle německého vojáka dál,
natáhl jsem ruku a otevřel jeho tuhnoucí dlaň a dal jsem mu do ní
ten zelený čtyřlístek, který přináší štěstí, zatímco z krajiny vyrůstal
do nebe hřibovitý oblak, který neustále rostl o vyšší patra a vyšší
kouřová mračna, slyšel jsem, jak tlak vzduchu proběhl krajinou a
syčel a hvízdal o holé větve stromů a keřů, jak zatřásl v semaforu
převodovými řetězy a opřel se o rameno a zatřásl jím, ale já jsem se
kuckal a chrčela ze mne krev. Do poslední chvíle, než jsem začal
ztrácet z dohledu sebe sama, držel jsem se s tím mrtvým za ruku, a
pro jeho neslyšící uši jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety,
která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan:

„Měli jste sedět doma, na prdeli…“

AUTOR
BOHUMIL HRABAL (1914-1997)

• narodil se v Nymburce (příběhy často zasazeny do okolí)
• matka Marie Kilianová, nevlastní otec František Hrabal

(zaměstnanec pivovaru v Nymburce)

• vystřídal mnoho škol, několikrát propadl, poté práva na UK

-> přerušeno okupací -> vystřídal mnoho pracovních pozic

o výpravčí, pojišťovací agent, úředník, telegrafista,

obchodní cestující, prodavač…

• postavy inspirovány jeho rodinou a přáteli – určující –