Osvícenství, klasicismus, préromantismus - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Jeho dalšími známými komediemi jsou např. Misantrop, Škola žen či Zdravý nemocný.
Jean de La Fontaine (1621 – 1695) – nepatří již mezi francouzské dramatiky. Jeho doménou byly bajky – Bajky – v nichž shrnuje mravní naučení ve smyslu praktické životní morálky. Měly neobyčejný úspěch a jejich ohlas pronikl do celé Evropy.
I T Á L I E
Jistým protipólem vznešené klasicistické tragédie byla italská komedie – tzv. commedia dell' arte – oblíbená především u lidového publika. Vznikla již ve 2. polovině 16. století. Herci měli k dispozici jen stručný scénář s dějovou kostrou a sami si již vytvářeli dialogy. Postavy byly ustálené – bohatý obchodník Pantalone, sluhové Brighella, Scappio a Archecchino (Harlekýn), služka Kolombína. Na tento typ nezávazné národní veselohry navázal svou tvorbou:
Carlo Goldoni (1707 – 1793) – autor komedií s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa. Jeho nejlepší a dodnes hranou komedií je Poprask na laguně s žárlivou mileneckou dvojicí z lidového rybářského prostředí.
O s v í c e n s t v í
18. století.
V západní Evropě 18. století – zejména v Anglii a ve Francii – se začala vytvářet nová politická a společenská ideologie, která vyhovovala potřebám měšťanstva – osvícenství. Rozvíjela se technika, průmysl i přírodní vědy, a proto stoupenci tohoto názoru prosazují svobodu vědeckého bádání (na úkor autority náboženství, ale i feudalismu). Pro osvícenství je typický racionalismus (kult rozumu), boj za práva „přirozeného člověka“, víra v neustálý pokrok, optimismus, zkušenost. Osvícenská filozofie je zaměřena k praktickým otázkám současnosti, proti konzervatismu, tmářství, předsudkům a pověrám. Volá po společenském zrovnoprávnění všech občanů.
Osvícenská doba podnítila neobyčejný rozmach vědy a kultury. Osvícenský panovník i šlechta dávali podněty k zakládání učených společností, knihoven, muzeí a vědeckých sbírek, věda postupně nahradila náboženství. Osvícenství však mělo i své nedostatky – převahu analytičnosti, mechanický výklad veškerého dění, nedostatek smyslu pro tradici atd. 18. století = století filozofů.
F R A N C I E
Charles Louis Montesquieu (1689 – 1755) – reprezentuje politické cíle osvícenství ve Francii. Byl autorem rozpravy Duch zákonů, v níž osvětloval vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin. Jeho Perské listy jsou satirou, která kritizovala společenské a politické poměry současnosti.
Voltaire (1694 – 1778) – vlastním jménem François–Marie Arouet. Je považován za nejvýznamnějšího představitele osvícenství. Byl opravdovým mistrem kritického racionalismu a obávaným protivníkem ve společenských a náboženských sporech. Vytvořil žánr tzv. filozofické povídky. Jeho povídky měly ostré politické zaměření, útočil na lidskou hloupost, zaostalost, či nesnášenlivost (např. Candide neboli Optimismus). Voltairův humanismus vychází z přesvědčení o rovnosti všech lidí.