pan prstenu-spolecenstvo prstenu

kritiku básníka W.H. Audena, vyzdvihující Tolkienovu neutuchající fantazii dílnému cyklu Letopisy Narnie, který vytvořil Tolkienův přítel C.S. Lewis

Aktuálnost tématu a zpracování díla:

téma (boj dobra se zlem), vložené navíc do pohádkového příběhu, je do určité míry nadčasové; aktuální je i přes občasný zastaralý jazyk i zpracování

román - prozaický epický žánr; delší rozsah a komplikovanější děj než povídka nebo novela; příběh zpravidla obsahuje více postav

fantasy - literární žánr obsahující nadpřirozené (pohádkové) prvky (často s prvky magie); velmi častá je v tomto případě inspirace antikou nebo jinými pradávnými kulturami

Ukázka: Boromir překvapeně pohlédl na Bilba, ale smích mu zmrzl na rtech, když viděl, že

všichni ostatní hledí na starého hobita s vážnou úctou. Jen Glóin se usmál, jeho úsměv však

vyplynul ze starých vzpomínek.„Samozřejmě, můj milý Bilbo,“ řekl Gandalf. „Pokud jste to

všechno opravdu začal, dalo by se od vás očekávat, že s tím skoncujete. Ale víte už docela

dobře, že začít je pro každého příliš velké slovo a že každý hrdina hraje ve velkých činech jen

malou úlohu. Nemusíte se uklánět! Ačkoli jsem to slovo myslel vážně a nepochybujeme, že

pod rouškou žertu pronášíte statečnou nabídku. Ale přesahuje vaše síly, Bilbo. Nemůžete vzít

Prsten zpátky. Opustil vás. Jestli ještě potřebujete mou radu, řekl bych, že vaše úloha je

skončena a teď máte jen zaznamenávat. Dokončete svou knihu a nechte závěr nezměněný.

Ještě je na něj naděje. Připravte se však psát pokračování, až přijdou zpátky.“Bilbo se

zasmál. „Nevzpomínám si, že byste mi byl zatím někdy dal příjemnou radu,“ řekl. „Protože

všechny vaše nepříjemné rady byly dobré, jsem zvědav, jestli tahle nebude špatná. Stejné už

asi nemám dost sil ani štěstí, abych se s tím Prstenem vypořádal. Vyrostl, a já ne. Ale

povězte mi, kdo má přijít zpátky?“„Poslové, kteří budou vysláni s Prstenem.“„Přesně! A kdo to

bude? Právě tohle a nic jiného má podle mne Rada rozhodnout. Elfové třeba mohou žít jen z

řečí a trpaslíci snesou velkou únavu, ale já jsem jen starý hobit a v poledne mi schází oběd.

Nemohli byste si teď vymyslet nějaká jména? Nebo to odložit na odpoledne?“ Nikdo

neodpovídal. Polední zvonek zacinkal. Stále nikdo nepromluvil. Frodo pohlédl na všechny

tváře, ale nebyly obráceny k němu. Celá Rada seděla se sklopenýma očima jako v hlubokém

zamyšlení. Padl na něho veliký děs, jako by čekal na vynesení ortele, který dlouho předvídal,

a marně doufal, že nebude nikdy vyřčen. Srdce mu zaplavila veliká touha odpočívat a zůstat

v klidu po Bilbově boku v Roklince. A pak s námahou promluvil a užasl nad vlastními slovy,
jako kdyby nějaká jiná vůle používala jeho hlas. „Ponesu Prsten,“ řekl, „ačkoli neznám cestu.