Prokletí básnici

Prokletí básnici

• Prokletí básníci = pojmenování pro francouzské básníky dekadence a symbolismu (poslední třetina 19.stol.)

• Označení „prokletí básníci“ se poprvé objevuje u Paula Verlaina ve stejnojmenné eseji z roku 1883

• Opovrhovali společenskými normami, nerespektovali maloměšťáckou morálku a žili bohémským životem, žili „dekadentním“ způsobem, opovrhovali většinovou společností a jejími pravidly

• Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti

• Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech

• Jejich básně byly značně nekonvenční, a proto je odmítala nejen dobová kritika, ale zprvu i čtenáři

• Prokletí básníci měli rovněž velké problémy s publikováním svých textů, protože oficiální literární časopisy je nepřijímaly

• Autory spojuje nepochopení dobovou společností a těžký osud

• Neochota k životním i uměleckým kompromisům je vyvrhla na okraj společnosti, kde živořili na pokraji bídy

• Průkopnictví prokletých básníků se ukázalo až po jejich smrti, kdy nová generace umělců trvale posunula estetická kritéria

Charles Baudelaire (1821–1867)

• Básník, literární kritik, překladatel

• Žil bohémským životem a rozhazoval rodinné jmění

• Účastnil se plavby do Indie, později musel zásadně omezit své výdaje a živořil na pokraji bídy

• Drogy a syfilida ho nakonec zničily duševně i tělesně

• Tvorba:

  • Opovrhoval měšťáctvím, společenskými zvyky

  • Do poezie zapojil všechny smysly (vůně, barvy), užíval překvapivé metafory, probouzel citovost a vnímavost

  • Napsal básnické sbírky Květy zla a Umělé ráje (Báseň o hašiši, Pojídač opia) po vydání Květů zla byl Baudelaire odsouzen za poškozování dobrých mravů a urážku náboženské morálky, musel zaplatit pokutu a vyřadit ze své sbírky 6 básní (mohly ve Francii vyjít až po 2. svět. válce)

  • Posmrtně vyšly jeho Malé básně v próze

  • Překládal povídky E. A. Poea, jehož tvorbu obdivoval

  • Květy zla

    • Básnická sbírka, poprvé vyšla roku 1857, Baudelaire ji ale stále rozšiřoval, až přesáhla počet 140 básní, většinou sonetů

    • Je rozdělená do oddílů Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt

    • Baudelaire rezignoval na líčení ideálů – dospěl k názoru, že dobro neexistuje, člověk nemůže dosáhnout štěstí normálním životem a najít ho v obyčejných věcech, ale najde ho ve zlých a odporných věcech, v ošklivosti, bídě, neřesti

    • Celou sbírku prostupuje otevřený erotismus, rouhání, zvrhlost, nicota a zvláštní pocit úzkosti, který autor nazývá splínem

    • Protiklady – krása x šerednost, radost x smutek, rozkoš x strádání, věrnost x nevěra, láska x zklamání

    • Jediným vysvobozením ze světa protikladů je smrt a Satan

    • Báseň Zdechlina

      • Cynický obraz rozkladu a hniloby mrtvé dívky (přirovnává ji ke zdechlině, kterou se jednou také stane)

      • Báseň působí na smysly – zrak, čich, sluch