proměna

Od té doby nechtěl nikdo k Řehořovi do pokoje vstoupit a nemohl mu tak uklidit ani mu dát najíst. Řehoř se stal pro celou rodinu překážkou, přesto Řehoř prohlédne jejich ubohost: „Co žádá svět od chudáků, to splnili, jak mohli, otec nosil úředníkům v bance snídani, matka se obětovala pro prádlo cizích lidí, sestra pobíhala za pultem, jak zákazníci poroučeli, ale na víc už rodině síly nestačily.“ Nakonec se Řehořův pokoj stává skladištěm nepotřebných věcí a nikdo na něj ani nemyslí jako na člověka.

Děj vrcholí, když nájemníci, kterým rodiče pronajali v bytě pokoj, večeří. Po večeři uslyší z kuchyně, jak Řehořova sestra hraje na housle a pozvou ji mezi sebe. Hudba přiláká i Řehoře, nájemníci ho spatří celého špinavého a zaprášeného (Řehoř už dávno přestal dbát o svůj vzhled). Okamžitě dají výpověď a odmítnou zaplatit za dny, kdy v bytě bydleli. To přinutí Řehořovu sestru k rozhodnutí, že Řehoř musí z domu ven. Přemluví rodiče a přesvědčen je i Řehoř: „Na rodinu vzpomínal s dojetím a láskou. O tom, že musí zmizet, byl přesvědčený, pokud možno ještě pevněji než sestra.“

Ráno přišla uklízečka a chtěla Řehoře poškádlit, jak to vždycky dělávala, ale Řehoř nereagoval. Byl mrtev. Všem se uleví, protože se tím snadno vyřešila situace. Teprve teď si všimnou, jak je Řehoř coby brouk hubený, jeho tělo úplně placaté a suché. Příběh končí tím, jak je celá rodina po několika měsících spolu venku na procházce a rodiče si uvědomí, jak za ty měsíce jejich dcera vyrostla. Nahradí Řehořovo místo.

Tragika Řehořovy situace nespočívá v tom, že je brouk, ale že v těle brouka myslí a cítí jako člověk.