Pygmalion

PYGMALION

GEORGE BERNARD SHAW

Charakteristika hlavních postav:

Henry Higgins: živí se fonetikou, podle přízvuku dokáže určit, odkud člověk pochází, je starý mládenec, nechce se vázat, líbí se mu spíše starší, vyzrálé ženy, velmi necitlivý, zdá se, že nemá žádné emoce. Lízu bere jako obyčejnou, spíše hloupou holku.

plukovník Pickering: přítel Higginse, zabývá se jazykem, přijel za Higginsem z Indie, na rozdíl od něj se umí chovat i ve společnosti, s Lízou soucítí, má výčitky svědomí kvůli zacházení s Lízou. Velmi vzdělaný, gentleman.

Líza Doolittlová: pouliční květinářka, trochu pomatená, slušná a celkem pěkná dívka; je chudá a živí se, jak se dá, snaží se, udělat ze sebe dámu, ráda by měla vlastní květinářství. Prostořeká.

Freddy: syn paní Eynsford-Hillové, zamilovaný do Lízy

pan Doolittle: otec Lízy, hodně pije, pracuje jako popelář. Když se Higgins ujme Lízy, snaží se z něj pan Doolittle vytáhnout peníze za to, že mu Lízu odvedl, ve skutečnosti ale Líza s otcem moc dobrý vztah nemá.

paní Higginsová: velmi slušná, společenská a citově založená žena, která nakonec Líze pomáhá, protože se jí nelíbí, jak její syn Higgins a také Pickering Lízu využili. Typická žena tehdejší doby.

Hlavní myšlenka:

Dílo popisuje pozoruhodný experiment profesora Higginse a jeho přítele plukovníka Pickeringa, kteří se snaží naučit dívku z ulice mluvit tím nejvznešenějším jazykem a chovat se jako vévodkyně, měla by se z ní stát vzdělaná dáma. Dílo má zobrazit především život různých společenských vrstev v Anglii a jejich chování, dále je zde řešena ženská emancipace a problém lidské důstojnosti.

Vztah autora k textu:

Psáno ich formou, neobjevuje se zde vypravěč, protože se jedná o dialogy mezi jednotlivými postavami, občas jsou přidávány scénické poznámky.

Jazykové prostředky:

Jazyk je hovorový, místy až nespisovný, jsou využity i knižní výrazy. Velký kontrast mezi jazykem spodiny a řečí vyšší společnosti.

• hyperbola (jela jsem taxíkem milionkrát, ulice posety mrtvolami mužů)

• přirovnání (visela mi na krku jako balvan, nahatá jako vopice)

• opakování slov (ale copak, copak, copak)

• vulgarismy (nabídni té couře židli, fízl)

• kontrasty (chudá, milá dívka x hrubí muži z vyšší společnosti)

• hovorové výrazy (nóblejc, rachota)

• archaismy (milospaní)

• přímá řeč

Slohové postupy:

Hlavně charakterizační a popisný

Kompozice:

Děj je chronologický, málo rozsáhlý. Hra se dělí do pěti dějství, dějství jsou číslována a pojmenována. Dílo obsahuje předmluvu a doslov – jsou zde dokreslovány osudy některých postav. Objevují se zde dialogy s kratšími větami i delší monology jednotlivých postav.

literární druh: epika

literární žánr: drama 1. pol. 20. Století (komedie)

Umělecké směry:

Ovlivněno nástupem kapitalismu a socialismu.