Slohové útvary a postupy

fakty, hledání vztahů mezi nimi, důsledky z nich plynoucí. V úvaze musí autor o faktech přemýšlet, hodnotit je a zaujmout stanovisko. Nesnaží se poučovat nebo vzdělávat, předkládá pouze svůj názor, který má vést k zamyšlení. Odráží se zde subjektivní postoje a názory autora. Východisko kompozice jsou vlastní zkušenosti a obecné poznatky, autor o nich přemýšlí, analyzuje je a vynáší obecně platné závěry. Nebezpečí

předčasné generalizace. 5. Esej – je to druh úvahy na odborné téma (filosofické, společenské, kulturní). Spojuje v sobě odbornost a uměleckost, vyskytují se v ní citově zabarvená slova. Na rozdíl od výkladu zde neplatí přísná pravidla výstavby textu. Zpracování by mělo být živé s obrazným způsobem vyjadřování, lehký humorný (nebo kritický) tón 6. dalšími postupy jsou kritika, recenze, přísloví atd.

Styl publicistický – útvary stylu publicistického nejčastěji najdeme ve hromadných sdělovacích prostředcích, mohou být psané i mluvené. 1. Zpravodajství – nevelký rozsah, čistě informativní, bez citového zabarvení. Tendence k automatizaci. 2. Komentář – vyjadřuje názor autora k nějakému problému v minulosti nebo současnosti. Na rozdíl od zpravodajství se zde projevuje osobní styl novináře, který vyjadřuje často svůj nesouhlas. Působivé jazykové prostředky i s citovým zabarvením. 3. Reportáž – smíšený útvar kde se objevuje i umělecký a odborný styl. Má za úkol živě a zajímavě informovat (o zajímavých místech, událostech) Podmínkou je očité svědectví autora. Cílem je názorná představa prostředí nebo události v „přímém přenosu“. 4. Fejeton – útvar stylu publicistického a uměleckého. Spojuje se konkrétní událost s fantazií. Předkládá drobná aktuální témata všedního dne v novém světle. Zpracována je ironickým nebo humorným tónem. Cílem je kritikou jevu vyvolat reakci u čtenářů a věc napravit.

Styl umělecký – funkce poznávací a estetická. Důraz na osobitost vyjádření a citové vyjádření. V umělecké próze převažuje vypravování, charakteristika, popřípadě úvaha. Velmi časté je prolínání různých slohových postupů. Současné drama se nijak výrazně neliší od běžné řeči. Ve veršované poezii vládne rozmanitost jazykových prostředků, v popředí je rytmus a obraznost.