Stendhal - Červený a černý

Stendhal – Červený a černý

Autorovo pravé jméno je Henri Marie Beyle (1783-1842), píše především romány.

Charakteristika postav

Julian Sorel – Mladý obdivovatel Napoleona, který se snaží o kariéru kněze. Je velice inteligentní, ale také povrchní a vypočítavý. Opovrhuje vyšší společností především proto, že on sám si myslí, že jím společnost opovrhuje. Jeho výraznou vlastností je pokrytectví.

Paní de Renal – Je manželkou starosty města Verrieres. Typická starostlivá matka, která se stará o své děti. Svému manželovi neodporuje, spíše se ho snaží vždy podpořit. Podlehne však Julianovu kouzlu a stane se jeho milenkou, i když to zpočátku nepovažuje za správné.

Pan de Renal – Starosta města Verrieres, muž stojící si za svým názorem. Snaží se co nejdéle udržet na své pozici, i když o ni usilují i další lidé.

Abbé Pirard – Ředitel kněžského semináře v Besaconu, oblíbil si Juliana, díky čemuž Julianem ostatní studenti opovrhovali.

Markýz de la Mole – Čestný muž, u kterého pracuje Julian jako tajemník na doporučení abbé Pirarda.

Matylda de la Mole – Dcera markýze, zprvu povýšená, pyšná a rozmazlená. Juliana přehlíží, ale nakonec se stane jeho milenkou a otěhotní, později se za Juliana provdá.

Hlavní myšlenka

Ukázat boj hlavního hrdiny proti společnosti, kde vítězí přetvářka a touha po stále větší moci a ve které se snaží udělat kariéru, k čemuž využívá k tomu přízně výše postavených žen.

Místo a čas děje

Francie kolem roku 1830, městečko Verrieres a Paříž.

Vztah autora k textu

Autor je vypravěčem, užívá er – formu.

Jazykové prostředky

Dílo je psáno spisovným jazykem. V českém překladu můžeme najít i nějaká zastaralá slova, ale není jich mnoho. V románu je hodně zastoupena přímá řeč. Autor se hodně zabývá psychologií postav. Také zde nalezneme i delší popisné pasáže. Červená barva v názvu znamená vzpouru, armádu, revoluci, i lásku a černá naopak tmářství či přetvářku církve.

Slohové postupy

Je použit styl vyprávěcí, popisný i úvahový.

Kompozice

Román je rozdělen na 41 kapitol, kompozice je chronologická, na začátku každé kapitoly najdeme citát.

Žánr

Psychologický román

Literární druh

Epická próza

Umělecký směr

Romantismus – Touha po svobodě, umělecký směr i životní postoj. Klade důraz na cit a obdivuje historii (Julian obdivoval Bonaparta). Kontrast mezi nižší vrstvou a vyšší společností. Romantický splín, smutek z nedosaženého ideálu (uvěznění Juliana). Romantický hrdina – Výjimečný, tajemný, stojí na pokraji společnosti, prožívá rozpor mezi ideálem a skutečností, často končí tragicky.

Kontext

Anglie – Byron (Childe Haroldova pouť), Shelley (Odpoutaný Prometheus), Scott (Ivanhoe, Waverly) Francie – Hugo (Chrám Matky boží v Paříži, Ubožáci), Dumas st. (Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo) Rusko – Puškin (Evžen Oněgin), Lermontov (Hrdina naší doby) Polsko – Mickyewicz (Konrád Wallenrod) Amerika – Poe (Havran, Povídky), Hawthrone (Šarlatové písmeno), Longfellow (Píseň o Hiawathovi)Další díla