Struktura literárního díla

- epizeuxis = opakování slova v jedné větě těsně po sobě:
okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede z lesa pán,
někdy opak. i o kousek dál: utichly továrny, utichly ulice
- aliterace = začátky slov na stejné písmeno: potkal potkan potkana
- epanastrofa = opakování slova na konci a hned na začátku verše:
střela ta se zaryla v bílá ňadra,
v bílá ňadra prvního tatařína
- gradace = stupňování významu: kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější
- akrostich = písmena na začátcích nebo na koncích veršů tvoří slovo:
až rozední se a jestřáb vyletí
mlhou jitřní k rozjásaným výšinám
blíž družce…
roj ptáčat…
ó paní…
soud…
i žár…
ej,…

G. řečnické figury:
- apostrofa = oslovení:
Čechy krásné, Čechy mé,
obraze rámu prastarého
- řečnická otázka = otázka, která nevyžaduje odpověď. Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít?
- inverze = jiný slovosled: kachna s peřím zelenavým

H. syntaktické prostředky: různé druhy vět, slovosled…
- asyndeton = vynechání spojovacích výrazů: a vím, že neodcházím a že jsem nezamkl, a malou horkou ruku X
opakem je polysyndeton = hodně spojek
- apoziopeze = tři tečky = nedokončená výpověď: ale jak…

I. grafické prostředky:
různé druhy písma, uspořádání slov do obrazců (= kaligram)

J. textové prostředky:
monolog / dialog
autorská řeč X řeč postav:
a) přímá řeč: Tatínek řekl: „Podej mi kladívko.“
b) nepřímá řeč: Tatínek řekl, abych mu podal kladívko.
c) polopřímá řeč = není interpunkce + míchá se s autorskou řečí ve 3. os.:
Vstaňte, žalovaný. Právě jste slyšel žalovací řeč. Cítíte se vinen? Žalovaný se cítí nevinen.
d) nevlastní přímá řeč = přímá řeč bez uvozovek = vnitřní monolog, přemýšlení:
Já se už vrátím, já dál nemůžu, cítí Standa zalit potem a leží připláclý na ostrých kamenech. Ne, já to musím
Pepkovi vyřídit…

2. Tematika lit. díla= soubor témat, kt. spolu většinou souvisejí.