Tradiční světová literatura 1. poloviny 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Povídky – psal je po celý život, vydal několik souborů povídek, široký záběr témat, hodně vypovídají o válce, o autorových zálibách i o jeho názorovém vývoji.
I slunce vychází (1926, u nás název Fiesta) - první román, o muži, jemuž válečné zmrzačení znemožňuje fyzické naplnění vztahu k milované ženě a který zoufale hledá způsob, jak dál žít
Sbohem, armádo – román (1929)
Příběh lásky mezi raněným americkým vojákem Frederickem a mladou anglickou zdravotní sestrou Catherine. Frederick uzdraven, vrací se na frontu, jako zdravotní dobrovolník velí sanitkám, při ústupu Italů sanitky uvízly v koloně, jde pěšky, vojenskou policií omylem považován za zběha, odsouzen k smrti, málem popraven, uprchne s Catherine do Švýcarska, několik měsíců celkem šťastně žijí, Catherine však po porodu mrtvého dítěte umírá.
Autor protestuje proti nesmyslnému vraždění na všech frontách. Vzhledem k tomuto charakteru bojů za 1. světové války ústup znamenal hlavně záchranu životů, neustoupit by bylo zbytečné mrhání životy. Vojenská policie ale jedná chladně, arogantně – jako ti, kteří střílí, ale na ně nestřílí nikdo, nezažívají to, co vojáci na frontách. Frederick původně přesvědčen, že jde do války, aby hájil právo, svobodu, demokracii, ale zklamán; svým útěkem a pak i odchodem z armády protestuje, není to zbabělost.
Komu zvoní hrana – román (1940)
Dramatický příběh z občanské války ve Španělsku, jejž prožívá americký lektor španělštiny Robert Jordan. Jako dobrovolník přijímá obtížný úkol – na území ovládaném nepřáteli se má napojit na partyzány a připravit záškodnickou akci: vyhodit do vzduchu most a znemožnit tak přísun nepřátelských posil. Podaří se, ale Robert je při ústupu raněn, čeká na smrt. Nepodléhá však depresi, najde v sobě odhodlání, odvahu, vůli, hrdost (typický hemingwayovský hrdina), se zbraní v ruce se chce pokusit zdržet pronásledovatele, aby se skupina i s Marií (dívka, do které se zamiloval) dostala do bezpečí. Děj se odehrává ve třech dnech. Opět metoda ledovce, dialogy i vnitřní monology umožňují vycítit myšlenky, stavy a pocity hrdinů bez autorského komentáře (skryty pod hladinou). Motto „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu…“ (od anglického barokního básníka Johna Donna) je současně hlavní myšlenkou románu. Filozofující pasáže (místy dost proklamativní) podtrhují vyznění románu, jehož ideologičnost je vzhledem k dobovým souvislostem pochopitelná (a v očích většiny čtenářů autorovi rozhodně neuškodila). Úspěchu díla zřejmě napomohla i romanticky pojatá a vylíčená láska Roberta a Marie.
Srovnání Frederick a Robert: různé postoje, neboť zápasy, jichž se účastní, mají odlišný charakter (F. – svědkem nesmyslného vraždění, oproti tomu R. – účastní se boje, který má smysl).