Vancura_Rozmarne leto
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vladislav Vančura – Rozmarné léto
Druhová a žánrová charakteristika:
próza, novela - úsměvná, experimentální próza - v oblasti jazyka
Celková charakteristika:
Próza už svým titulem naznačuje, že půjde o žertovné vyprávění, o dílo obklopené atmosférou dobré pohody. Tato zdánlivá nezávaznost a ,,pouhá“ snaha čtenáře pobavit je ovšem zprostředkována svrchovaným uměním vyprávět a velkou stylovou virtuozitou. Ostatně humor autor nechápal jen jako doprovodný znak svých děl, byl pro něho životním postojem, filozofií moudrosti. Radost z vyprávění je v tomto díle nepoměrně důležitější než jednoduchá zápletka nebo psychologie postav. Kritika maloměstských poměrů nenabývá rozměrů poláčkovské satiry, je spíše zdrojem vlídného humoru a jemné ironie. Okouzlenost světem, rozněcování smyslů, aktualizace výrazových prostředků - to vše dokládá spojitost prózy s avantgardní poetikou poetismu.
Postavy:
O psychologii postav se toho od vypravěče mnoho nedozvídáme. Trojice protagonistů se charakterizuje sama, prostřednictvím svých promluv. Antonín Důra působí poněkud morousovitě (známá je jeho replika: ,,Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“), kanovník Roch zase mravokárně, přestože i on podléhá svodům lásky. major Hugo, vášnivý rybář, je charakterizován jako muž zdravého těla a sportovního ducha.
Děj a kompozice:
Poklidnou atmosféru městečka Krokovy Vary naruší příjezd komediantů, provazolezce Arnošta a jeho krásné chráněnky Anny. Anna se stane objektem zájmu mnoha mužů. Jeden z nich, majitel lázní Antonín Důra, si s ní sjedná schůzku. Antonínova žena Kateřina přistihne oba na plovárně, načež od muže odchází k Arnoštovi, ke kterému pociťuje podobnou náklonnost jako její muž ke slečně Anně. O krásnou Annu projeví zájem také Antonínovi přátelé, kanovník Roch a major Hugo, ani jeden však neuspěje. Na druhý den komedianti odjíždějí, Kateřina se vrací k Antonínovi a život v malém městě se vrací do starých kolejí. Kompozice prózy se důsledně přidržuje chronologické posloupnosti s minimem odboček. Text je rozdělen na množství krátkých kapitolek, označených ironickými názvy (Stáří a poloha ústavu Antonína Důry, Cesta ctností, Střezte se strážníků! apod.)
Jazyk a styl:
Vančurův styl oplývá velkou nápaditostí. Je lexikálně bohatý, rétoricky mnohovrstevnatý, časté jsou archaismy a obraty velice knižní, z mluvního hlediska možná těžkopádné. Jedná se o těžkopádnost záměrnou, která má na moderního čtenáře působit jako vytržení z běžných hovorových návyků a vybídnout k pozornému vnímání textu. Vančura se inspiroval humanistickou češtinou a pokusil se oživit řadu slov dávno zapomenutých. Jeho jazyk neslouží toliko sdělení, ale vytváří relativně samostatnou rovinu obrazných přirovnání, proudících rozhovorů a šibalských oslovení fiktivního adresáta.