Voskovec + Werich - Balada z hadrů

Typ vypravěče: ich-forma – děj se odvíjí od dialogů (popř. monologů)

Čas a místo děje: První obraz se odehrává ve 20. století – současnost, špinavé zákoutí předměstské cihelny; hlavní část díla se odehrává roku 1455 v Paříži

Jazyk a styl: spisovná, hovorová čeština, archaismy, historismy, francouzské a latinské výrazy; čerpají z dadaismu, poetismu, klaunství, cirkusu, filmové grotesky; forbíny

Hlavní myšlenka: pocta Villonovi, svobodomyslnému člověku, buřiči, velkému básníku středověké Francie, zároveň vyzdvihnutí stejných problémů v souč. době; alegorie na tehdejší politickou situaci, nástup fašismu, nezaměstnanost, vzestup kapitalismu, velké třídní rozdíly

Kompozice: Dílo je na 2 díly; 1. díl má 8 obrazů; druhý 7 obrazů (každý obraz má svůj název, navazují na sebe, dělí se na scény); první díl začíná prologem. Děj je prokládán básněmi, písněmi (Hej pane králi, Blues Svět na ruby, Rumba potopa, Tři košile děda nezamysla), baletem (Fille de Joie, Básníkovo slovo, Krásky, anděl strážný a úplatný), tancem, Villonovými verši; scénické poznámky; sevřenější zápletka.

Postavy:

Francois Villon – chudý básník, který se nebojí říct svůj názor, jenž se ve vyšších kruzích nelíbí, je oblíbený u chudiny, která zná jeho verše a podporuje ho. Je zamilovaný do kurtizány Kateřiny, která ho zaprodala a využívala.

Purkmistr (lakomý, má rád své peníze, Kateřinu), kurtizána Kateřina (udělá vše proto, aby dosáhla toho, co chce) a její přítel Filip (zloděj, ukradl purkmistrovi peníze), Prevót, - vše dělají pro peníze a ne z přesvědčení, dají se koupit, jsou falešní, své peníze si ani neužijí pouze je schraňují.

Voskovec s Werichem si zahráli postavy Georgese (zavřený na pranýři, protože zpívá Villonovu píseň) a Jehana (ponocný). Tyto postavy mají svou historickou úlohu v ději, ale vystupují i jako klauni, kteří svými postřehy ze současnosti jakoby vyplňovali přestávku v ději. Jejich vstupy jsou alegorické, reagují na tehdejší politickou situaci: nástup fašismu, nezaměstnanost, vzestup kapitalismu, velké třídní rozdíly.

Obsah:

PRVNÍ DÍL:

I. obrazem a první scénou. V cihelně se sejdou žebračka, Kateřina - bývalá prostitutka, nezaměstnaná a nezaměstnaný.
I. obraz, druhá scéna - Hlídač nemá to srdce je z cihelny vyhodit, protože ví, že nemají kam jít. Přijde student a nabízí jim šunku, oni ale napřed odmítají, protože šunka je kradená, ale hlad je přesvědčí. Při večeři jim recituje student Villonovu Baladu krásné zbrojmistrové a společnost se ukládá k spánku. Z této činnosti je vyruší herec, jehož společnost zbankrotovala, nese pod paží ranec divadelních kostýmů a oni se do nich obléknou, aby jim v noci nebyla zima. Herec recituje Hamleta. Někoho napadne, aby si zahráli hru na Villona a všichni s tím souhlasí. Herec hraje purkmistra, student Villona, žebračka vykládačku osudu, Kateřina Káču milostnici, nezaměstnaný Mistra Filipa Sermoise a nezaměstnaná žebračku. Herci nejsou vybráni náhodně, ale jejich osudy vycházejí z osudů postav, které budou hrát.
II. obraz - Villon je spílán od purkmistra za svou poezii.
III. obraz, první scéna - nejprve Villon potká krásnou dívku, jež je jeho strážným andělem, a vyzná jí lásku. Když dívka odkryje svou skutečnou, ohyzdnou tvář, Villon před ní utíká.
III. obraz, druhá scéna - Villon jde dál a potká Kateřinu, i té vyzná lásku. Nakonec Villon odchází do taverny a Kateřina mu slibuje, že tam za ním možná přijde. Sama odchází za purkmistrem.
IV. obraz, první scéna - Kateřina jde spát s purkmistrem, který má vztek na Villona za jeho verše, které pobuřují lid, chce ho obvinit z vraždy a nechat pověsit. Kateřina mu za peníze přislíbí pomoc, že Villona vláká do léčky.
IV. obraz, druhá scéna - purkmistr spí a za Kateřinou do jeho ložnice přichází její milenec Filip, chce peníze a vyhrožuje, že pokud je nedostane, propíchne purkmistra. S pomocí Kateřiny purkmistra oloupí o zlato a zlatý pohár a když uteče, začne Kateřina křičet o pomoc.
V. obraz - křik Kateřiny probudí purkmistra, Kateřina mu řekne, že zloděje zahlédla, a že to byl Villon.
VI. obraz, scéna první - Antoušek Georges je na pranýři a Jehan pomocný jde kolem. Jejich role je setkání dvou klaunů. Georges úpí, že je nemocný a Jehan se nabídne, že ho uzdraví. Osvobodí mu jednu ruku z pout, ale zacvakne omylem pouta na svou ruku a klíče od pout jsou daleko. Nakonec ho ale osvobodí, protože Georges si zanotuje písničku od Villona, která je Jehanova oblíbená a tak si spolu zpívají.