Východicka a základy světové kultury a literatury (1)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vývoj eposu po umělecké stránce: starobabylonská verze – strohé vyprávění, spíš věcné podání, úsečný, kratší verš; novoasyrská – větší epičnost a dramatičnost, propracování detailů, umělecké zvládnutí látky, delší verš. Verš je sylabotónický (semitské jazyky mají silný slovní přízvuk) – obvykle má verš 4 přízvučné slabiky (občas 5 či 6), nepřízvučných může být různě, verš končí většinou trochejem. Slovosled v semitských jazycích i v sumerštině – v próze přísudek na konci věty, v poezii může být na konci za přísudkem i podmět nebo předmět.
Podobně jako v jiných starověkých epických památkách (i v Genesis) je i zde typické opakování motivů, obratů, přívlastků (např. Uruk, město prostranných tržišť), vyjádření je přitom často nepřímé: obrazné, opisné (perifrastické, perifráze – opis), popř. eufemistické, např. v hlínu se změnil, tj. zemřel; postavy jsou mnohdy označovány svými atributy, např. ten, který přemohl Chumbabu v cedrovém lese, tj. Gilgameš; ustálené uvozovací věty typu: Gilgameš otevřel ústa svá a ke vznešené Ištaře mluví; I mluvil Gilgameš k němu, k lodivodu Uršanabi; Hojné jsou dialogy, často s oslovením, přitom se výpovědi často opakují (říká je někdo jiný, nebo jsou adresovány někomu jinému apod.) Opakování ustálených větných konstrukcí mnohdy nabývá charakter refrénů. Vyskytuje se číselná symbolika (zvláště čísla 6 a 7 – délka potopy, zkouška bdění atd.), řečnické otázky (Jak jen mám mlčet? Jak jen mohu být tiše?), hyperbola (např. u nebeského býka: Při jeho prvním zafunění jáma se otevřela, jedno sto Uručanů se zřítilo do ní.) atd.
K literárně – historickému kontextu:
Sumerové – národ, který obýval území v jižní Mezopotámii (Sumer), neznámého původu, nepatří mezi semitské ani indoevropské národy (jazyky), jména obou hrdinů – Gilgameš a Enkidu jsou nesemitského původu. Sumerové vytvořili klínové písmo, jímž je epos zapsán.
Klínové písmo: do hliněných tabulek se rákosovým pisátkem vtlačovaly (ryly) znaky, jejichž jednotlivé tahy měly podobu klínků (proto klínové). Tabulek se dochovaly desítky tisíc. Klínové písmo bylo rozluštěno v 1. polovině 19. století. Sumerské klínové písmo převzaly další národy Blízkého východu a přizpůsobili si je.
Novoasyrský král Aššurbanipal (668 – 627 př.n.l.) nechal epos opsat pro svou knihovnu v Ninive (Asýrie, dnešní Írák). Starověké město Ninive bylo objeveno při vykopávkách v polovině 19. století. Tady byl také objeven na 12 hliněných tabulkách klínovým písmem zapsaný Epos o Gilgamešovi. Objevená starověká knihovna byla dopravena do Londýna. Zde jsou uchovány originály většiny tabulek. Známe 2000 veršů eposu (předpokládá se 3600). Bylo nalezeno též mnoho výtvarných ilustrací k tomuto eposu.