1. Teorie práva

Výklad PN lze rozlišovat podle různých kritérií:

1. podle toho, který právní orgán nebo osoba výklad PN podává:

Legální výklad

= obecně právně závazný, podává jej orgán, který k tomu byl ústavou výslovně zmocněn

(v ČR není Ú nikdo zmocněn !)

Oficiální výklad (služebně závazný)

= podává státní orgán pro podřízené orgány, pracovníky – není právně závazný pro služebně nepodřízené

Výklad v rozhodnutích Nejvyššího soudu

= není obecně závazný, ale ovlivňuje soudní praxi

Výklad orgánu aplikujícího právo

= soud a správní orgány při své rozhodovací činnosti, je právně závazný výlučně jen v konkrétním posuzování, nikoliv obecně, má však velký vliv na rozhodování nižších či správních orgánů

Doktrinální (vědecký)

= není právně závazný, je založen na vědeckém zkoumání platného práva (objevuje se zejména v učebnicích, komentářích k zákonům, časopisech, vědeckých statích) – od právních teoretiků a vědců

2. podle používaných metod výkladu PN orgánem, který právo aplikuje:

Gramatický
Logický
Systematický
Historický

Zužující (restriktivní),

= stanoví smysl PN úžeji, než jak by to vyplývalo z izolovaně zkoumaného textu

Rozšiřující (extenzivní)

= je výsledkem takové interpretace (výkladu), při které je zjištěn širší smysl normy

(obě metody jen výjimečně)

JUDIKATURA - je ustálená výkladová praxe

- má značný vliv na rozhodnutí soudních a správních orgánů

Řešení případů výslovně právem neupravených

není-li konkrétní případ zákonem upraven – posuzuje a rozhoduje se na základě POUŽITÍ ANALOGIE PRÁVA (podle PN, která upravuje nejpodobnější případ)

• vyloučena analogie v TP, FP a SP

• připouští se v ObčP, ObchP, RP a PrP

Př. Rozvod manželství -> rozvod registrovaného partnerství