Důsledky členství v EU pro ČR
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Přímé daně jsou v zásadě ve výlučné kompetenci členských států. Vyššího stupně harmonizace a koordinace dosáhly členské státy EU v oblasti nepřímých daní, které mají bezprostřední dopad na volný pohyb zboží a služeb.
Již řadu let jsou platná společná ustanovení o minimálních sazbách a daňovém základu u DPH a spotřebních daní.
Po roce 2004 byly sazby spotřební daně u komodit, u nichž byla sazba platná v ČR pod minimální úrovní platnou v EU, zvýšeny nad tuto minimální úroveň.
Od 1. ledna 2008 potom platí nová kodifikace pravidel pro společný systém DPH, směrnice č. 2006/112. Norma se vztahuje na výrobu a distribuci zboží a služeb v rámci EU a dovozy do EU, umožňuje odečet DPH prostřednictvím systému částečných plateb, čímž je zabezpečena neutralita daně.
Zmíněná revize DPH je velice komplexní, proto jen samotná směrnice č. 2003/112 byla implementována do právního řádu ČR více než dvěma desítkami zákonů.
Během předsednictví v roce 2009 patřily mezi priority ČR v oblasti hospodářství a daní boj proti daňovým únikům a modernizace daňových pravidel. Jednalo se např. o novelu Směrnice o zdanění tabákových výrobků, jejíž tranzpoziční lhůta byla pro ČR do 31. prosince 2010.
Průmyslová politika, dopady na ČR
Cílem České republiky v této oblasti je posílení konkurenceschopnosti domácího průmyslu a zajištění kompatibility průmyslové politiky s hlavními principy průmyslové politiky EU.
V současné době je aktuálním problémem příprava Ministerstva průmyslu a obchodu na možnost využívání Strukturálních fondů, v tomto případě z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
Za nejdůležitější dokument lze v tomto ohledu považovat Operační program nazvaný Průmysl a podnikání, což je základní dokument, který České republice po vstupu do EU umožní čerpání prostředků ze Strukturálních fondů EU v sektoru průmyslu.
Regionální a strukturální politika, dopady na ČR
Cílem této politiky, v současnosti označované jako politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti (HSUS), je přispět ke zmírňování výrazných nerovností přetrvávajících mezi státy a regiony EU.
Nerovnosti totiž negativně ovlivňují výkonnost ekonomiky celé Evropské unie a též i její politickou soudržnost. Koordinaci a harmonizaci politiky zajišťují orgány EU, realizaci pak členské státy.
Regionální a strukturální politika EU, se řadí mezi nejvýznamnější politiky Evropské unie.
Ze strany institucí Evropské unie jsou souhrnně tyto politiky společně s vybranými aktivitami v oblasti sociální a zemědělské politiky a politiky na podporu zaměstnanosti nazývány politikou hospodářské a sociální soudržnosti (HSS).
V posledních letech je také v souvislosti s touto politikou stále více akcentován i další aspekt – územní soudržnost – odtud tedy název politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti (HSUS).