Trestni_pravo_procesni
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Trestní právo procesní
1. Pojem a právní úprava
Trestní právo procesní představuje souhrn právních norem o postupu orgánů činných v trestním řízení při vyšetřování a rozhodování trestních věcí.
Základním pramenem trestního práva procesního je trestní řád (zákon č. 141/1964 Sb.).
2. Základní zásady trestního řízení
Mezi základní zásady trestního řízení patří:
zásada stíhání je ze zákonných důvodů
zásada presumpce neviny
zásada legality
zásada oficiality
zásada objektivní pravdy
zásada volného hodnocení důkazů
zásada spolupráce orgánů činných v trestním řízení se zájmovými sdruženími občanů
zásada obžalovací
zásada veřejnosti
zásada ústnosti
zásada bezprostřednosti
zásada zajištění práva na obhajobu
zásada vyhledávací
I. Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů
Tato zásada stanoví, že nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád.1
II. Zásada presumpce neviny
Tato zásada znamená, že dokud není soudním rozhodnutím vyslovena vina, musí se na člověka, proti kterému je vedeno trestní stíhání, hledět, jako by nebyl vinen.
To znamená také to, že pokud existují pochybnosti o vině obžalovaného, je nutno rozhodnout v jeho prospěch.
Dále to znamená, že vina obžalovanému musí být prokázána (obžalovaný nemusí dokazovat svou nevinu).
III. Zásada legality
Podle této zásady je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o kterých se doví.2
IV. Zásada oficiality
Podle této zásady musí orgány činné v trestním řízení postupovat tzv. z úřední povinnosti, tzn., že musí z vlastní iniciativy provést všechny úkony, které vedou ke splnění účelu trestního řízení a to co nejrychleji.
V. Zásada objektivní pravdy
Tato zásad znamená, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat tak, aby byl zjištěn takový skutkový stav věci, o kterém nejsou žádné pochybnosti.
K dosažení této zásady je zapotřebí, aby orgány činné v trestním řízení objasňovaly se stejnou pečlivostí jak důkazy, které svědčí proti obžalovanému, tak i důkazy, které svědčí v jeho prospěch.3
VI. Zásada volného hodnocení důkazů
Orgány činné v trestním řízení posuzují důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, které však musí být založena na pečlivém uvážení všech okolností případu.
VII. Zásada spolupráce orgánů činných v trestním řízení se zájmovými sdruženími občanů
Podle této zásady spolupracují orgány činné v trestním řízení se sdruženími, jako jsou např. odborové organizace, pracovní kolektivy, církve aj. Význam této spolupráce spočívá jednak v tom, že tato sdružení mohou k projednávání věci vyslat svého zástupce, který se vyjadřuje jménem tohoto sdružení k osobě obviněného a k možnosti jeho nápravy a dále v tom, že tato sdružení mohou např. převzít záruku za obviněného (např. při jeho podmíněném propuštění nebo namísto pobytu ve vazbě).