afektivní-procesy

1. PSYCHOLOGIE JAKO VĚDNÍ OBOR

• Afektivní procesy

Afektivní jevy či procesy pokládáme za zastřešující pojem pro natolik komplexní jevy, jakými jsou afekty, emoce, nálada, emoční epizoda, postoj, sentiment, vášeň ad., jejichž společným jmenovatelem je právě afektivní komponenta.

EMOCE

• Otázku „Co je emoce?“ položil již William James

• Dosud není jedna definice

• Emoce jsou považovány za „fuzzy kategorii“- nelze definovat „co je a co už určitě není“ emoce.

• Definice prototypická, která zdůrazňuje typické rysy emoce, typické komponenty, které mohou, ale nemusejí být přítomny v emočním procesu či stavu, přičemž jejich přítomnost zvyšuje pravděpodobnost, že daný proces či stav je emocí.

• Emoce je vždy předmětová a záleží na kognitivním zhodnocení na co ji zavěsím

RŮZNÉ DEFINICE EMOCÍ

-Emoce jsou relativně krátké epizody koordinovaných změn v několika komponentách (neurofyziologické aktivaci, behaviorálním projevu, subjektivním prožitku, případně v tendenci k jednání a kognici) jako odpovědi na události, které mají pro jedince význam (Scherer, 2000)

- Emoce jsou celistvou odpovědí jedince na osobně relevantní a motivačně významné události (Frijda, 1987; Levenson, 1999).

- Emoce je tedy přechodnou bio-psycho.sociální reakcí na události, které mají vliv na naši celkovou pohodou a které potencionálně vyžadují okamžité jednání

- Emoce je vlastně metaforou pro rychlé, bezprostřední, organizované a ekologické zpracovávání informací, které nám pomáhá okamžitě se rozhodovat a jednat bez vědomého zvažování (Tooby a Cosmides, 2008).

- Emoce jsou procesem zpracovávání informací, přičemž průběh emoce a výstupy tohoto procesu uchopujeme kognitivně, snažíme se jim porozumět, pojmenovat to, co se nám děje apod.

Přístupy se shodují v takzvané reakční triádě, že emoce jsou stavem či souborem provázaných a synchronizovaných procesů, které zahrnují:

- Subjektivní prožitek jedince (POCIT)

- Expresivní chování výraz tváře, postoj, hlas a tendence k jednání

- Fyziologické reakce jedince

Někteří autoři specifikují či rozšiřují reakční triádu emočního procesu o

- motivační faktory (tendenci k jednání)

- kognitivní procesy, které se podílejí na zhodnocení (appraisal) subjektivní významnosti situace

- regulaci probíhajícího emočního procesu.

K vymezení pojmu emoce přispěly tři dominantní hnutí

a) teorie diskrétních, základních, primárních emocí (Basic/Discrete Emotion Theory

b) teorie zhodnocení a komponentové přístupy (The Appraisal Theory/Componential Approach)

c) přístupy orientované na význam emocí (verbální, sociální, kulturní) ať už v rámci psychologické konstrukce (Meaning/Psychological Construction), či sociální/kulturní konstrukce (Meaning/Social Construction

Charakteristické rysy emocí:

• subjektivita - na stejnou situaci mohou lidé reagovat odlišně a s různou intenzitou

• spontánnost - spouštějí se samovolně a dají se špatně ovlivnit rozumem

• aktuálnost - přicházejí bezprostředně a okamžitě po události či vzpomínce na ni

• předmětnost - vztahují se ke konkrétní situaci, zážitku, vzpomínce

• polarita - zpravidla se dají rozdělit na libost - nelibost, zřídka bývají ambivalentní

• vliv na paměť - emotivní zážitek je snáze zapamatovatelný, velmi silná emoce však může schopnost zapamatování snížit (panický strach - vytěsnění zážitku)