Ceska republika

Česká republika –fyzickogeografický přehled

Česká republika se díky své poloze v srdci Evropy řadí ke středoevropským státům. Je vnitrozemskou zemí bez přístupu k moři.

Rozloha řadí Česko s plochou území 78 866 km2 mezi střední až menší státy Evropy.

Průměrná nadmořská výška (450 m) je celkově vyšší než v celé Evropě (315 m), což současně s polohou ve vnitrozemí světadílu způsobuje, že ČR leží na hlavním evropském rozvodí. Nedostatek velkých toků a poloha na rozvodí mají své vodohospodářské nevýhody. Z vnitrozemského umístění vyplývá i poloha našeho území v přechodné oblasti mezi klimatickými oceánskými a kontinentálními vlivy.

Na území České republiky zasahují dvě základní geologické jednotky, které jsou nedílnou součástí velkých geologických struktur, tvořících základ geologické stavby Evropy. Jsou to:

• Český masív

• Západní Karpaty

České země byly odedávna křižovatkou dopravních cest. Poloha na křižovatce významných dopravních tahů dává podmínky pro rozvoj tranzitní dopravy, která je nejen přímým zdrojem finančních příjmů, ale i podnětem pro celkový rozvoj. Předpokladem je ovšem dobudování moderní dopravní infrastruktury. Tranzit však může způsobovat ekologické a organizační problémy (kamionová doprava). Poloha našich zemí v nitru světadílu také znamenala střetávání mocenských zájmů v tomto geopoliticky významném území.

Na území naší republiky se různou intenzitou odráží geologický vývoj celé Evropy od prahor až do současnosti. Postupné přeměny naší krajiny lze vyčíst z následující tabulky: (viz. Zeměpis České republiky, str. 8).

Na našem území se nachází 4 vyšší geomorfologické jednotky – provincie (Česká vysočina, Západopanonská pánev, Západní Karpaty a Středoevropská nížina) a 10 nižších celků – subprovincií (Českomoravská subprovincie, Vídeňská pánev, Vněkarpatské sníženiny, Vnější západní Karpaty, Středopolské nížiny, Krkonošsko-jesenická subprovincie, Česká tabule, Krušnohorská subprovincie, Podberounská subprovincie a Šumavská subprovincie).

Rozmanitost reliéfuje výsledkem protichůdného působení endogenních a exogenních geologických sil. Tvary reliéfu ovlivnily i strukturní vlastnosti hornin (tektonika, puklinatost, chem. složení aj.). Poslední výrazné změny reliéfu vyvolané endogenními silami nastaly v Českém masivu v mladších třetihorách – vyzdvižení našich pohraničních hor ve souvislosti s alpínským vrásněním. Od jeho skončení působí na naše území destrukční exogenní síly (vodní eroze, vítr, gravitační síly, teplotní změny a také člověk…). Nejvýkonnějším exogenním činitelem ( hned po člověku) je tekoucí voda, která se podílí na modelaci Českého masivu a moravské části Karpat.

Čtvrtohorní skandinávský ledovec vnikl na naše území převážně Moravskou bránou. Zanechal zde značně zarovnaný povrch překrytý pláštěm morénových nánosů (netříděné jíly, písky, štěrky). V Čechách nepatrně zasáhl na Šluknovsko a Frýdlantsko.