Perličky

PERLIČKA OBECNÁ
Perlička obecná patří podle systematické zoologie do řádu hrabaví, čeledi bažantovití a podčeledi perličky. V ČR se jedná o nepůvodní druh. Původní domovinou perličky je Afrika. Spolu s perličkou kropenatou žije v oblasti Afriky také celá řada dalších druhů, které však pro nás nemají většího významu. Patří sem perlička modravá, perlička chocholatá, perlička supí a perlička černá aj. V Africe se vyskytuje od Mrtvého moře až po Maroko na západě. Pro perličku obecnou byl užíván také název perlička přilbová, který se dnes již nepoužívá. Již mnoho let před tím byla tato perlička využívána pro její ostražitost v umělých chovech bažantů a koroptví. Pro tento druh zvěře byla stanovena také doba lovu od 16. října do 31. prosince.
Perlička byla domestikována Kartágany a Egypťany před mnoha staletími. Odtud se dostala do Řecka, kde byla pokládána za posvátného ptáka. Největšího rozšíření nabyla za vlády římského impéria i v provinciích pro zvlášť chutné maso. Do Evropy byly perličky dovezeny Portugalci. Na počátku středověku však domácí perličky z Evropy vymizely. Dříve se na vesnicích chovalo kolem 27 tisíc kusů perliček, ale tento stav postupně klesal a dnes jsou perličky chovány jen v několika zájmových a účelových chovech.
Perlička obecná má lysou hlavu s rohovitou, kuželově utvářenou, asi 2 cm vysokou, (v mládí načervenalou, později šedou) přilbou. Oči má hnědá, přední část hlavy přechází v dolní části v srdčité laloky. Trup je dlouhý oválný, hřbet obloukovitě skloněný vzad, křídla jsou přilehlá k tělu. Ocas je silně sklopený. Stojáky jsou hladké se čtyřmi prsty a bílými drápy bez ostruh. Peří na celém těle perliček má základní šedomodrou barvu a je poseto bílými skvrnami tzv. perličkami. Letky jsou zahnědlé, nepravidelně kropenaté. Hmotnost perliček se pohybuje kolem 1 kg. Kohoutci se odlišují od slepiček podle hrbolu na hlavě (mohou mít i starší slepice), jiný rozpoznávací znak se těžce hledá.
Pospolitý život perliček je utvářen v hejnech kolem 15 – 20 jedinců. Perličky mají velmi dobře vyvinutý sluch i zrak. Jsou společenské, velmi plaché a rády se toulají i na větší vzdálenosti .V přírodních podmínkách žijí perličky v monogamii a jarní snáška vajec se pohybuje kolem 15. Pro zajímavost uvádíme hodnotící ukazatele perliččích vajec v připojené tabulce. Perliččí vejce jsou tučnější a obsahují více vitamínu A než vejce slepičí.
Slepička sedí na vejcích 25 – 26 dní v krytém místě na zemi. Po vylíhnutí mláďat se starají o hejnko oba rodiče. Mláďata jsou velmi podobná koroptvím, značně živá a čilá. Zobáčky a stojáčky mají oranžově zbarvené, na hřbetě jsou hnědobílé a břišní partie mají světle zbarvené. Sbírají hmyz, drobná semena, uštipují trávu a byliny. Z mladých keřů a stromů konzumují také výhonky. Perličky dospívají ve věku 28 – 32 týdnů v závislosti na potravních a klimatických podmínkách. V našich podmínkách jim nevyhovují pouze extrémní mrazy, při kterých jim omrzají lalůčky. Při vysokém sněhu odlétají do míst s nižší vrstvou sněhu nebo k blízkosti zásypů, případně až k hospodářským budovám.
Perličky jsou velmi ostražité, plaché, méně létavé. Vyznačují se malou potravní náročností. Perličky jsou v prostředí velmi užitečné tím, že jedna perlička sesbírá za vegetační období až 4,5 kg škodlivého hmyzu a značné množství semen plevelných rostlin.
Přirozený způsob chovu perliček v prostředí je u nás velmi málo rozšířen z toho důvodu, že v myslivecké praxi byly perličky brány jen jako prostředek k zabezpečení chovů pernaté drobné zvěře. Potravní nároky u perliček ve volnosti v myslivecké praxi nebyly sledovány. Nutno podotknout, že se jedná o druh, který je z větší částí domestikován a nelze očekávat v přirozené reprodukci požadovaných výsledků.
Polodivoký způsob chovu perliček je závislý na odběru vajec od chovného hejna a lze dosáhnout počtu až 140 – 150 kusů od jedné perličky za vegetační období. Nosnice je možné držet v ohradách v poměru 4 perličky s jedním perlákem. Získaná násadová vejce určená pro líhnutí je výhodné vkládat pod domácí drůbež proto, že kvočny nejen vysedí kuřata, ale také je odchovají až do dospělosti s minimálními náklady.
Potřeba krmiva je úměrná tělesné hmotnosti (1,5 – 2 kg) a činí 100 – 120 g na kus a den. Důležité je, aby měly dostatek kvalitní pitné vody.
Závěrem je nutno uvést, že chov perliček ve volnosti tj. v honitbách, je možné provádět za předpokladu, že jim bude vytvořeno prostředí, které by odpovídalo jejich reprodukčním potřebám. Podmínkou je chov v místech s mírnými klimatickými podmínkami, v místech, kde je dostatek pitné vody, tam, kde je zabezpečená ochrana proti predátorům a kde je dostatek přirozené potravy a vhodné prostředí
Perličky jako lovná zvěř nemají v důsledku domestikace všechny vlastnosti potřebné k jejich životu ve volnosti v našich podmínkách. Málo létají a nemají dostatečně velkou únikovou vzdálenost.