A16.....................................................................................zrevidovano
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
16) Náležitosti právního jednání a jeho neplatnost
Formy projevu vůle
- pro právní význam je nutné vůli projevit - jinak má relevanci jen ve sféře náboženského přesvědčení
- např. forum internum – soud svědomí
právně významný projev vůle:
přímo a výslovně (verbis expressis, nominatim)
jednající dává najevo vůli určitého obsahu bez všech postraních zřetelů a ohledů
obyčejně slovy, stačí i kývnutí na dotaz, podepsání listiny
nepřímo a mlčky
konkludentní jednání (facta concludentia)
vůle není projevena výslovně, ale jednoznačně vyplývá z jednání člověka
např. ten, kdo platí pozustalostni dluhy nebo prodava pozustalostni věci, povazujeme bez dalšího za dědice
mlčení je sporné
neuznávali jako projev souhlasu
opatrně formulováno – kdo mlčí, jistě se nepřiznává, je však také pravda, že ani nezapírá
mlčení znamená souhlas jen v situacích, kdy je třeba projevit odchylnou vůli qui tacet, consentire videtur – ubi loqui potuit et debuit
kdo mlčí, souhlasí – tam, kde promluvit mohl a měl
projevy vůle:
formální – nutno dodržet zákonem nebo obyčejem stanovenou formu
bezforemné – volné, možno projevovat vůli jakkoli
formální projevy:
ve velké oblibě u starého ius civile
každé společenský významnější jednání svázáno formalismem
jednání jen před lidovým shromážděním: např. pořízení testamentu, osvojení
jednání vyžadující určitý počet svědků a pronášení slavnostních formulí: mancipace, injurecesse
jednání vyžadující pronášení formalizovaných otázek a odpovědí
pokud nebyla předepsaná forma dodržena sankcí neplatnost celého aktu
rozvojem hospodářství vytváření nových pružnějších forem hl. právo praetorské (edikty městského a cizineckého praetora)
odbourávání zbytečných a neužitečných formalismů ius civile
preferována vůle a záměr jednajících stran
již ve 2.stol.př.nl. nejtíživější formalismy ius civile nahrazeny pružnějšími institucemi praetorského práva
princip úplné neformálnosti právního jednání nebyl uznán nikdy
úplně neformální jen kontrakty konsensuální – nejběžnější smlouvy denního života (trhová smlouva, pacht, smlouva o dílo) – jiné neformální úmluvy neměly právní účinky
formalismus svědecký + listinný
jen ty případy, kdy svědkové či listiny jsou přímou součástí jednání
netýká se případů, kdy jen osvědčují, že se smlouva stala
Vady vůle a projevu
- mezi vůlí a jejím projev musí být shoda, soulad
- aby jednající říkal, co opravdu chce
- u smlouvy je nutné, aby se vůle a projevy obou stran shodovaly, aby nedošlo k nedorozumění jinak nastává dissensus = nesouhlas, nesoulad - rozpor mezi vůlí a souhlasem a jednání je neplatné
- ius civile dávalo větší význam slavnostní formě projevu než skutečné vůli jednajících