parodie

Před nebeskou bránou stojí strážný. Přistoupí k němu žena, lehce oděná, nalíčená a obklopena vůní parfému. Vyžaduje se o povolení vstupu za bránu. Avšak strážný jí odvětí, že ji teď pustit nemůže. Žena se zamyslí a nakonec se zeptá, kdy bude moci vstoupit do ráje. „Možná brzy nebo nikdy,“ odpoví strážný, „vše záleží zcela na tobě.“ Žena se rozhlíží kolem sebe a přes mříže se snaží cokoliv zahlédnout. „Pokud si zasloužíš jít dál, tak projdi. Pamatuj, ale na to, že tohle je první brána, za ní je spousta dalších s dalšími, ještě mocnějšími strážnými.“ Tohle ženu zarazilo. Proč ji nechce pustit, aby mohla jít dál, do nebe chce přeci každý. Když se však pozorněji zadívala na strážného, tak zpochybnila. Měl na sobě dlouhý sněhově bílý šat, zlaté vlasy a stále laskavý úsměv na tváři, naprostý opak jí samotné. Rozhodla se, že počká, přeci ji tak dlouho držet nebude a nakonec svolí. Strážný ji posadí na jedinou židli, která tam je. Sedí před bránou a ubíhají dny, týdny, měsíce a nakonec i roky. Vykládá si se strážným, ptá se ho na různé otázky, on jí laskavě odpovídá. Když se zeptá na něco strážný, tak se mu čím dál častěji dostává odseknutých odpovědí. Žena se snaží dostat za bránu jakýmkoli způsobem. Dostává ji touha, dozvědět se, co je za tou bránou. Nabízí strážnému vše, co má. Strážný však nic nepřijme. „Není to, to, co od tebe chci!“, zní každá strážného odpověď. Čas utíká a žena pořád sedí před bránou. Vypadá, ale úplně jinak. Na její tváři se objevily vrásky, vlasy jí zšedivěly, ruce má stářím scvrklé a pomalu si na ně ani nevidí. Pomalu ztrácí naději, že by mohla bránou projít a kdyby, ano, tak představa, že je takových bran víc ji naprosto zmáhá. Když už žena sotva mluví, položí strážnému jedinou a poslední otázku. „Každý chce jít do nebe, ale tady nikdo nebyl, aby byl vpuštěn, tak proč jsi nepustil mě?“ Strážný k ní přistoupí a říká: „Máš pravdu, že každý chce do nebe. A nelhal jsem ti, když jsem tvrdil, že za touhle bránou jsou další. Tohle je, ale ta nejdůležitější, ta tvoje! Jestli jí můžeš projít, záleží na tobě a tvém celém pozemském životě. Ty jsi se ale dávno rozhodla, že jí projít nechceš. Teď ji můžu akorát zavřít.“